Není sporu o tom, že volně žijící živočichové trpí podobně jako lidé, dlouhotrvající květnové a červnové deště, následné povodně v Čechách, počasí takřka bez sluníčka se prostě musí nepříznivě podepsat i na živé přírodě. Následky jsou o to tragičtější, že je období kladení mláďat, líhnutí a vyvádění
Není sporu o tom, že volně žijící živočichové trpí podobně jako lidé, dlouhotrvající květnové a červnové deště, následné povodně v Čechách, počasí takřka bez sluníčka se prostě musí nepříznivě podepsat i na živé přírodě. Následky jsou o to tragičtější, že je období kladení mláďat, líhnutí a vyvádění mláďat ptáků. Stovky, spíše tisíce mláďat pěvců, ale i dalších druhů ptáků nebyly úspěšně vyvedeny, protože rodiče jen s obtížemi shánějí potravu sobě na přežití. Chladno a déšť jsou nepříznivé pro dospělé jedince, ne tak pro jejich mláďata. Jinak řečeno za současné situace trpí lidé a zvířata společně. Jen s obtížemi se hledá něco čím mohou povodně krajině prospět, snad jenom některé změny koryt řek mohou být pro biodiverzitu zajímavé.
Promáčená mláďata čápů bílých
Kde hledat příčiny povodní? Jsem toho soudu, že za velkou částí povodňových škod může člověk, člověk se svým negativním přístupem ke krajině. Rozhlédneme-li se po českých a moravských polích vidíme řepku, řepku, kukuřici, kukuřici a sem tam nějaké obilí, všechno plodiny, které půdu příliš nechrání, naopak, jde o obrovské plochy s velmi narušenou a omezenou absorpční schopností. Trvalé travní porosty, víceleté pícniny, které by nepříznivou situaci mohly pozitivně ovlivnit vidíme jen na velmi omezených plochách. Chybí také dostatečně účinná protierozní opatření, pořád dokola se o všem diskutuje, ale je tisíce byrokratických bariér a důvodů proč to nejde. V tomto ohledu je zemědělská politika nastavena špatně. Druhou zcela zásadní záležitostí ovlivňující vznik povodní je skutečnost, že nebývale přibylo obrovských zpevněných ploch, jenom stovky hypermarketů, nákupních zón, průmyslových areálů, parkovišť, komunikací, prostě betonujeme, asfaltujeme a voda z těchto ploch jenom odteče do kanalizačních sběračů a následně do vodních toků. Půdou jako neobnovitelným přírodním zdrojem hazardujeme nevídanou měrou, developeři mají zelenou i na těch nejkvalitnějších půdách. Tento trend bohužel stále pokračuje a nemá nic společného s udržitelným vývojem krajiny a společnosti. Když pak ještě člověk s citem pro přírodu slyší z úst nejvyšších ústavních činitelů podporu tokových investic jako dlouho diskutovaný průplav Dunaj –Odra- Labe, pak mu běhá mráz po zádech.
Nevyspělá mláďata, která ještě nemají vyvinutou termoregulaci chrání na hnízdech zpravidla samice- na snímku samice orla skalního chrání při průtrži své mládě.
Ale vraťme se raději ke zvířatům, resp. k zařízením, které se zabývají jejich záchranou. V České republice, díky Českému svazu ochránců přírody, funguje jedinečný systém, který nemá v zásadě v Evropě obdobu. Jde o Národní síti záchranných stanic, která v současné době sdružuje 28 subjektů provozujících tato zařízení a působících na celém území na republiky. Ročně projde touto sítí přes 15000 volně žijících živočichů a právě toto období je pro provoz záchranných stanic to nejobtížnější, kdy je zdaleka nejvíce příjmů a to i bez mimořádných událostí jako jsou povodně. Řada příjmů je však zbytečná, převážná část obyvatel má jen velmi chabé znalosti o biologii zvířat. Mnohdy zcela nesmyslně odebírají mláďata, o kterých se domnívají, že potřebují zachránit, většinou je opak pravdou. Je proto velmi důležité ještě před odebráním zvířete kontaktovat nejbližší záchrannou stanici nebo obecní úřad, policii, kteří by měli mít telefonické kontakty. Podrobnosti a možnosti podpory Národní sítě záchranných stanic najdete na www.csop.cz.
Text: Petr Orel
Foto: P. Orel, E. Gombala