Vypuštění a poslední dny před vypuštěním druhé „várky“ orlů skaních, projekt „Návrat orla sklaního do Moravskoslezských Beskyd, resp. do ČR“ pokračuje. V pondělí 13.8. jsme v odpoledních hodinách instalovali orlím samicím, Filoméně, Gabči a Hance vysílačky. Poměrně složitou „operaci“ prováděl, tak jako v roce minulém, RNDr.Lubomír Peške, uznávaný odborník na pozemní a satelitní radiotelemetrii ptáků. Vysílačky byly opět umístěny formou baťůžku na zádech, tentokráte však nový typ, s podstatně menší hmotností než v roce 2006.
Vysílačky váží 44 g (v roce 2006 to byly 56g) a měly by vysílat signál také 4 až 6 let. Instalace jedné vysílačky trvá cca 45 minut. Samice byly také naposledy zváženy, nejstarší Filoména vážila 3876g, Gabča 3726g a Hanka taktéž 3726g. Všechny samice se chovaly při posledním odchytu mnohem plašeji než mláďata v loňském roce, což přisuzujeme především tomu, že až do 13.8. byly v přímém kontaktu s adoptivní samicí Dinou.
Dina a samec Evžen byly v tento den odchyceni a neprodleně převezeni zpět do záchranné stanice v Bartošovicích. Zdravotní stav Evžena, který je v rehabilitaci po těžké operaci (fraktury obou křídel), je uspokojivý, především byla plně obnovena hybnost všech kloubů, což je nejdůležitější. Začal vyměňovat výrazně poškozené opeření, takže bude v rehabilitační voliéře i s Dinou umístěn nejméně do konce září, či poloviny měsíce října. Pak bude znovu jeho zdravotní stav podrobně vyhodnocen.
V úterý 14.8.07 jsme společně s L.Peškem prováděli celodenní monitoring orlů vypuštěných v loňském roce. Poprvé jsme monitoring realizovali s pomocí antény připevněné na autě a byli jsme úspěšní. Z Lysé hory a z dalších míst jsme zachytili Cecilku a Babku, obě byly v pohybu, zvláště Cecilka, která se pohybovala i na Slovensku. Odpoledne jsme zachytili také výrazný signál Davida, bohužel vzhledem k velké oblačnosti jsme ho neviděli, přestože kroužil nad námi. Nezachytili jsme tedy pouze samici Anču. Výrazný signál z její vysílačky byl zachycen 16.8.07. Opět se tedy potvrdilo, že všichni ptáci jsou v pořádku, pohybují se více méně v Beskydách a okolí, samozřejmě nerespektují hranice. Samice Anča se drží v blízkosti samce Davida nebo naopak. V každém případě nám dělají velikou radost.
Ve středu 15.8. nastal konečně den D, den kdy jsme otevřeli vypouštěcí okna voliéry v horách. Sraz pozvaných byl na parkovišti v Hodslavicích v 10.30, přijelo okolo 30 pozvaných hostů, lidé přímo zainteresovaných na projektu, zástupci médií, studenti atd.
To, že den nebude mít úplně normální průběh jsme poznali v 10.13 hodin, kdy volal kolega O.Závalský, který již byl u voliéry kontrolovat dravce, že u samice Hanky je povolená vysílačka. Museli jsme tedy provést reinstalaci vysílačky, což znamenalo zdržení o cca 30 minut.
Potom jsme teprve mohli otevřít voliéru. Ukázalo se, že tento zásah, vstup do voliéry a odchyt jedné ze samic je úplně rozhodil a orlice odmítali voliéru opustit. Až po 13 hodině vylétla samice Gabča, nejmladší, předvedla první, ale bravurní let a dosedla na strom někde za horizontem.
Trpěliví účastníci vypouštění se tedy dočkali vylétnutí alespoň jednoho exempláře orla skalního.
Díky kamerám Aktuálně.cz je tento výlet velmi zdařile zdokumentován.
Samice Filoména a Hanka si počkaly na opuštění voliéry až na ráno dalšího dne, Filoména vylétla v 6.30 a Hanka o čtvrť hodiny později. Let obou byl bezproblémový. Všechny samice jsou ve velmi vysoké kondici, zatím neodebírají nabízenou potravu (už 5 den, ale to není nic mimořádného), pohybují se do 500m od voliéry, Filoména, nejstarší, zalétá i dále. První poznatky z jejich monitoringu nám ukazují, že se chovají mnohem nenápadněji než orli v loňském roce. Mají větší úletovou vzdálenost a chovají se tiše, s minimem zvukových projevů. Je evidentní, že je Dina naučila „jak se chovat v lese“.
Partnery projektu je AOPK-Správa CHKO Beskydy, Zoologická zahrada v Ostravě, Lesy ČR a Štátná ochrana prírody SR.
Generálním partnerem projektu je MATTONI.
Tento projekt je spolufinancován Evropskou Unií, k jeho realizaci bude použito prostředků Fondu mikroprojektů spravovaného Regionem Bílé Karpaty.
Text: Petr Orel
Foto: Leszek Madzia, Miroslav Bitter