V pátek 23.11. ve večerních hodinách jsem přijal v podstatě anonymní oznámení, že na Starých Hamrech je občan, který má v držení orla, kterého jsme v září intenzivně hledali. Dostal jsem příjmení a přibližné bydliště dotyčného. Byl večer a nemělo cenu něco operativně organizovat a tak jsem počkal až do sobotního rána. Příliš jsem si od toho oznámení nesliboval, ale zdálo se celkem věrohodné a především mi přišla na mysl naše první úvaha o které jsme velmi vážně uvažovali koncem září když jsme vysílačku orlice Hanky našli na okraji liščí nory.
Tehdy jsme se intenzivně zabývali variantou, že vysílačku do liščí nory nastražil člověk, který nás chtěl zmást. Člověk, který viděl, že se v daném území pohybujeme s anténou a snažíme se orlici dohledat. Při náletu bylo několik okolností, které trochu zpochybňovaly variantu, že orlice skonala po střetu s liškou. V noře ani okolí jsme nenašli žádný zbytek kadaveru ani jedno orlí pírko. Měli jsme podezření, že i peří domácí drůbeže, které jsme u nory našli bylo někým nastraženo, bylo totiž odstřižené nebo uřezané.
Nicméně to, že jsme nic z orlice nenašli, se dalo vysvětlit, dalo se vysvětli i to peří z drůbeže, není úplně vyloučeno, že mladá liška si donese do nory nalezené peří. Rozhodující proto tehdy bylo posouzení teflonových pásků, pomocí kterých je upevněna vysílačka. Teflon se nedá roztrhnou, pásku je možné přestřihnout nebo přeřezat. Přestřižena nebyla a nebyla ani přeřezána ostrým nožem. Struktura řezu vypadla pod mikroskopem jako by teflonovou pásku něco překouslo, její okraje byly značně narušeny.
Přesto, že nám to pořád vrtalo hlavou, nakonec jsme se přiklonili k variantě, že orlice tedy skonala po souboji s liškou a v tomto smyslu jsme také informovali veřejnost. Brali jsme v potaz také její nesmírnou odvahu a především velkou loveckou nezkušenost. A hlavně jsme si říkali a přesvědčovali se navzájem, že nevíme o nikom v daném území kdo by měl eminentní zájem orla doma chovat a dělat takové kroky, aby nás zmátl.
Bohužel a samozřejmě i bohudíky (orlice je pro projekt zachráněna), je to otázka z jaké strany se na případ díváme, takový člověk se našel. Kolegové, kteří v sobotu dopoledne do Starých Hamrů vyrazili našli stavení předmětného občana a již z prvního pohledu bylo patrné, že se jedná o velkého chovatele domácích zvířat (v prostoru bylo několik sklopců k odchytu zvířat a na okraji pozemku především velký odchytový koš, do kterého je možné orla bez problémů chytit ).
Nikdo nebyl doma přesto z cesty spatřili nevelkou konstrukci skleníku, z velké části přetaženou modrou umělohmotnou plachtou.
V části kde plachta chyběla zahlédli orla skalního. Vzhledem k tomu, že dotyčný nebyl doma, požádali o součinnost Policii ČR, ještě než hlídka přijela se však objevil a dotazoval co tam dělají, jestli si náhodou nepřijeli pro orla. Když to potvrdili, tak jim orlici vydal, nutno dodat, že ještě před příjezdem policistů.
Orlice je zdravotně v pořádku, má velkou nadváhu (váží 5 400g) a to svědčí o tom, že v zajetí je dlouho, delší čas se zdržovala v omezeném prostoru bez možnosti létání a je to na ní samozřejmě vidět.
Náš závěr je následující:
Orlice Hanka byla dotyčným člověkem odchycena někdy mezi 10. až 30.9. (datum nálezu vysílačky) a od té doby je v zajetí. Je to samozřejmě problém, protože dotyčný ji nežádoucím způsobem na sebe vázal, krmil ji z ruky a podobně. Bude tedy několik měsíců trvat než se ji opět podaří „zdivočit“. Dnes je umístěna ve voliéře společné se samcem Evženem. O datu jejího vypuštění bude rozhodnuto později, ale o tom, že se do přírody navrátí není pochyb. Tak jako v loňském roce doplatila na člověka samice Anča, tak v roce letošním orlice Hanka.
Z toho je možné udělat pouze jeden závěr, největším nepřítelem orlů skalních je člověk a to je smutné konstatování. Při další realizaci projektu na to budeme muset o to intenzivněji myslet.
Text: Petr Orel
Foto: Jan Kašinský