Hnízdní populace orla skalního (Aquila chrysaetos) v ČR- shrnutí dosavadního průběhu projektu
Petr Orel, ZO ČSOP Nový Jičín-Záchranná stanice a DPP Bartošovice, orel@csopnj.cz.
ÚVOD
Na území České republiky býval orel skalní v minulosti relativně běžným druhem a hnízdil zde pravidelně až do 80. let 19. století v Beskydech, Orlických horách, Jeseníkách a Krkonoších, ale i v dalších horských i hustěji zalesněných nížinných oblastech českých zemí. Poté je jeho výskyt na našem území zaznamenáván zřídka, většinou šlo o mladé jedince na tzv. pohnízdní potulce. Z historických záznamů plyne, že okolnosti spojené s ukončením hnízdění je doloženo zástřelem hnízdního páru, vybráním mláďat či snůšky. Právě jednoznačná odpovědnost člověka za likvidaci hnízdní populace orla skalního v českých zemích byla jednou z hlavních motivací autorů projektu „Návrat orla skalního do ČR“ (P.Orel, O.Závalský, 2001, schválená verze projektu je z roku 2004). Dalším důvodem zpracování projektu byla jeho role v ekosystému, orel skalní jako predátor, který zastupuje vrcholové místo v potravinové pyramidě, v české přírodě bezesporu chyběl. Třetím impulzem pak byla snaha o zviditelnění problematiky ochrany přírody u co nejširší laické veřejnosti, orel skalní jako vlajkový druh tomuto bezesporu přispěl. Cílem projektu bylo nastartování procesu obnovení hnízdní populace orla skalního v ČR.
METODIKA PROJEKTU
Projekt byl založen na poznání, že orel skalní je poměrně konzervativní druh, vázaný na místo svého narození. Tam se i zpravidla při dosažení pohlavní dospělosti vrací a obsazuje uvolněné hnízdní teritorium, nebo se usazuje v jeho okrajové části. Projekt byl postaven na repatriaci mláďat, která mohla být získána dvojím způsobem, jednak získáním vhodných jedinců z odchovů v lidské péči, jednak získání mláďat z divoké populace na Slovensku. Od první varianty jsme ustoupili, neboť se podařilo téměř nemožné, přesvědčit kompetentní orgány státní ochrany přírody na Slovensku, ale i v ČR, že je tato druhá varianta optimální a v žádném případě neohrozí slovenskou populaci, naopak ji svým způsobem stabilizuje a posílí. Ročně mělo jít o 4-5 mláďat, vypouštění se předpokládalo po dobu 5-6 let. To se z objektivních důvodů (jedno mládě v monitorovaném hnízdě, nepříznivé počasí) často nepodařilo a tak se vypouštění mláďat protáhlo do roku 2017. Mláďata byla odebírána (vždy druhé- slabší mládě v hnízdě) ve stáří 5 až 10 dnů jeho věku, aby se pokud možno vyloučilo zranění mladšího mláděte starším sourozencem (vrozený kainismus u karpatské populace orla skalního). Následně byla mláďata podložena k adoptivním matkám – trvale handicapovaným samicím orla skalního v lidské péči (v záchranné stanici /ZS/ v Bartošovicích a ZS v Zázrivé). V péči adoptivního rodiče zůstávala mláďata do doby, kdy již sama zvládala příjem potravy a měla vyvinutou termoregulaci. Přístup člověka- ošetřovatele byl omezen na nezbytné minimum, tak aby nedošlo k nežádoucímu imprintingu na člověka. Ve stáří 55 až 60 dnů byla mláďata přepravena do vypouštěcí voliéry v okrajové části Moravskoslezských Beskyd a později do Oderských vrchů. Ve stáří 85-95 dnů jsme mláďata vypustili do volné přírody. Všichni vypuštění mladí orli byli vybaveni vysílačkami (první roky to byly radiové s plánovanou funkčností po dobu 4-6 let, později satelitními a v posledních letech vysílačkami na systému GPS). Po celou dobu probíhal jejich intenzivní monitoring. Orli byli na vypouštěcí lokalitě přikrmováni až do jejího opuštění, zpravidla několik měsíců. Všechna mláďata byla okroužkována, měla implantované mikročipy, ode všech byl také odebrán vzorek krve na analýzu DNA. Metodika celého projektu byla samozřejmě dle nově získaných znalostí a praxe dále modifikována a zkvalitňována. Od roku 2006, kdy byl projekt zahájen, do roku 2017, kdy proběhlo poslední vypouštění, bylo v rámci projektu vypuštěno celkem 27 mláďat orlů skalních, z toho jedno mládě pocházelo z odchovu ZOO Liberec, všechna ostatní byla získána na Slovensku.
VÝSLEDKY PROJEKTU
První hmatatelné výsledky projektu se dostavily v roce 2009, kdy jsme zaznamenali, že samec David, vypuštěný v roce 2006, drží teritorium a to cca 30km vzdušnou čarou od místa vypuštění. Na sklonku toho roku už s ním tento prostor sdílela samice Filoména (vyp.2007). V roce 2010 bylo jejich hnízdění neúspěšné, tak jako v roce 2011, v obou případech nebyly snůšky oplozené. V tomtéž roce proběhlo neúspěšné hnízdění přímo na vypouštěcí lokalitě v Beskydech, v obou případech byla příčinou pohlavní nedozrálost hnízdících orlů. Naopak v roce 2O11 poprvé a úspěšně vyhnízdila samice Cecilka (2006) a to ve Strážovských vrších. První úspěšné hnízdění na území Moravy jsme zaznamenali v roce 2013, byla vyvedena samice, která dostala symbolické jméno Anežka. Vzhledem k omezenému rozsahu tohoto příspěvku nelze popsat jednotlivé osudy vypuštěných orlů skalních. Díky instalovaným vysílačkám jsme měli možnost je sledovat, v řadě případů jsme zaznamenali bolestivé ztráty (zástřely, postřelení, nelegální odchyt, otravy karbofuranem, úhyny na podpěrných sloupech VN, zranění el. proudem i náraz do vodičů). Ztráty byly bohužel mnohem větší, než jsme predikovali. Nicméně se potvrdilo, že orli vypuštění v rámci projektu jsou zcela plnohodnotní ve vztahu k divoké populaci tohoto druhu. Při zahájení projektu byla slovenská hnízdní populace orlů skalních vzdálena vzdušnou čarou cca 40 -50 km od hranice s ČR. Dnes můžeme konstatovat, že nově vzniklá mikropopulace orlů skalních na Moravě se provázala s tou slovenskou, ale i polskou. V několika případech došlo k obměně jedinců tvořících hnízdní pár na Moravě, což svědčí o určité životaschopnosti.
V roce 2024 jsme evidovali celkem 6 hnízdních teritorií orlů skalních, přičemž intenzita monitoringu jednotlivých párů odvisí od časové dostupnosti hnízdních teritorií. Tři páry hnízdí v Oderských vrších, resp. na Vítkovské vrchovině. Jeden pár v severní části Moravskoslezských Beskyd, další pár v Javorníkách a v roce 2024 byl nově potvrzen i hnízdní výskyt v Podbeskydské pahorkatině. Od roku 2013 do loňského roku 2024 bylo dle našeho monitoringu úspěšně vyvedeno na Moravě 15 mláďat.
Velmi zajímavé a do jisté míry zarážející je, že z těchto mláďat bylo 11 prokazatelně samičího pohlaví. Řada hnízdění nebyla úspěšná, nejčastější příčinou byla neoplozená snůška nebo odumřelý zárodek ve vejci, v jednom případě šlo o vyrušení paraglidingem, ve dvou případech šlo o rušení ze strany armády ČR (tomu se již podařilo zabránit dohodou s AČR, došlo také k dohodě s provozovateli startoviště paraglidingu, které se nachází v okrajové části jednoho z domovských teritorií orla skalního).
ZÁVĚR
Projekt přinesl celou řadu nových poznatků z oblasti disperze a to díky intenzivní a systematické telemetrii vypuštěných jedinců orlů skalních, ale také řadu zajímavosti z jejich etologie a sociálního chování tohoto druhu. Potvrdilo se, že orli skalní jsou výrazně filopatričtí, i po opuštění vypouštěcí lokality se po čase do blízkosti „rodiště“ opět v různé míře navraceli. Vypuštění mláďat vedlo na obou vybraných místech k přitáhnutí divokých, ještě nedospělých orlů skalních, kteří zde obsadili teritoria a úspěšně hnízdí. To jenom potvrzuje to, že lokality vybrané k vypuštění byly zvoleny správně. I přes značné komplikace, které projekt provázely, se podařilo naplnit cíl projektu- obnovení hnízdní populace orla skalního na území ČR. Samozřejmě jde o velmi křehkou populaci a je nezbytné v managementu současné populace intenzivně pokračovat. V tomto kontextu je potřeba poděkovat za dosavadní velmi dobrou a pragmatickou spolupráci jak Vojenskými lesy a statky, s.p., tak s Lesy České republiky, s.p.