Stejně jako v minulých letech, se i letos objevili ve stanici mladí zajíci. Důvody, pro které jsme je byli nuceni přijmout, jsou stále stejné jako dříve.
Z pěti přijatých zajíců byl jeden nalezen dětmi, dva přinesla domů kočka a dva našel pes. Tato malá statistika v podstatě ukazuje nejzávažnější problémy, které zvířecím mláďatům v současné době hrozí.
Otázkou tedy je, co dělat, abychom zvířatům péči o mláďata nekomplikovali. V naprosté většině případů, kdy mládě není viditelně zraněno, je lepší nedělat nic a nechat všemu volný průběh. Platí to zejména pro mláďata savců. Nejvýraznější to platí právě pro mladé zajíce, srnčata a kolouchy. Jejich matky nestaví žádné hnízdo, nehrabou nory, ani nemají kapsu jako klokan. Mláďata jsou natolik dokonale vyvinuta, že nepotřebují zahřívání ani při velmi nízkých teplotách. Několikadenní zajíček snese teploty až kolem -10°C! Zároveň u mláďat savců hrozí, že je matka odmítne, najde-li na nich cizí pachy. Často tedy stačí, pokud mládě někdo pohladí, matka ho opustí. Odchov malých savčích mláďat je velmi náročný a ve většině případů vznikne silná vazba na lidi a celková ztráta plachosti. I v případě úspěšného odchovu, je tedy zvíře vyřazeno z přírody. U ptačích mláďat je situace poněkud jiná v tom, že nehrozí riziko odmítnutí v případě přenesení pachu. Ptáci se většinou neorientují čichem a cizí pachy tedy neřeší. Pomáhat špatně létajícím mláďatům ptáků, těsně po opuštění hnízda, má smysl pouze v případě, kdy jim hrozí bezprostřední nebezpečí. Pohybují-li se na frekventované silnici nebo v její těsné blízkosti, či zapadnou do nějaké šachtice, vlétnou do budovy a podobně. V takových případech je stačí přenést o kus dál a vysadit na strom nebo do keře, a nechat vše na rodičích. Mláďata pěvců lze takto bez rizika přenést o 20 – 30 metrů, mladé sovy nebo poštolky i 50 metrů. Nebudete-li si jisti, zavolejte k nám do stanice dřív, než něco podniknete.
Další závažný problém představují volně se pohybující psi a zejména kočky.
Za roky 2012 – 2015 bylo do záchranných stanic v celé ČR přijato celkem 3713 zvířat (převážně mláďat) s poznámkou, že byla napadena nějakým jiným živočichem. Tam kde byl druh útočníka uveden (1964 případů), je poměr takovýto: 60,3% kočka, 28,2% pes, 10,8% divoký predátor (nejčastěji straka obecná), 0,7% vnitrodruhový konflikt (nejčastěji agresivní samci labutí velkých). U ptáků (1298 jedinců) je poměr: 76,3% kočka, 11.2 % pes, 11,6% divoký predátor, 0,8% vnitrodruhový konflikt. Skutečný podíl koček na zabitých zvířatech je určitě vyšší. Pes se venku pohybuje častěji „pod dozorem“ a když už něco uloví, má větší tendenci pochlubit se lidem –„členům smečky“.
V uvedených případech jde o situaci, kdy zvíře napadení bezprostředně přežije a lidé jsou ochotni a schopni je do záchranné stanice dopravit. Skutečný počet napadených (a zabitých) zvířat je několiksetkrát vyšší.
Zákaz volného pohybu domácích zvířat je ošetřen i v zákonech. V Zákoně na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb. je v § 13 uvedeno – cituji:
„Ochrana zvířat v zájmových chovech
Každý je povinen zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete a učinit opatření proti úniku zvířat. Zvíře nesmí být chováno jako zvíře v zájmovém chovu, jestliže nejsou zabezpečeny přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb nebo jestliže se zvíře nemůže adaptovat, přestože tyto podmínky zabezpečeny jsou.“ – konec citátu.
Bude-li se domácí zvíře pohybovat na poli, louce, v lese, apod., tedy na honební ploše, bude ještě navíc porušen Zákon o myslivosti – č. 441/2001 Sb. – cituji:
„§ 10: Povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat a vlastníků pozemků
Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího.“ – konec citátu.
Proto ještě jednou. Mějte svá domácí zvířátka pod dohledem.
Jan Kašinský