Záchranná stanice

V tento památný a sváteční den, 28. října 1983 byla stanice slavnostně otevřena tehdejším majitelem a provozovatelem, tj. Okresním vlastivědným muzeem ( OVM ) v Novém Jičíně. Prvopočátky snah o systematický přístup k záchraně zraněných, či jinak handicapovaných volně

V tento památný a sváteční den, 28. října 1983 byla stanice slavnostně otevřena tehdejším majitelem a provozovatelem, tj. Okresním vlastivědným muzeem ( OVM )v Novém Jičíně.

Prvopočátky snah o systematický přístup k záchraně zraněných, či jinak handicapovaných volně žijících živočichů v ČR ( ČSSR ) se datují od poloviny 70. let minulého století a jsou spojeny s tímto ústavem, s pracovníky oddělení státní památkové péče a ochrany přírody v OVM v N.Jičíně.

Stanice byla budována v letech 1981 až 1983 v rámci tzv. „Akce Z“. Stalo se tak díky pochopení některých „osvícených“ funkcionářů státní správy na okresní úrovni a díky vstřícnosti a úzké spolupráci s tehdejším vedením MNV v Bartošovicích. Na vlastní výstavbě pak participovala řada externích spolupracovníků především z řad členů Českého svazu ochránců přírody ( především Základní organizace ČSOP N.Jičín, Odry, Fulnek a Štramberk ) a střediska Klubu sokolníků v Novém Jičíně.

Zařízení bylo tehdy tvořeno 15 chovatelskými zařízeními – voliérami a jen nepatrným, zcela nedostatečným provozním zázemím. Krátce po sametové revoluci, začátkem roku 1990 přešlo toto zařízení pod správu Okresního národního výboru v Novém Jičíně. Po ročním, poměrně složitém projednávání převzala 1. ledna 1992 celý areál stanice od státu do majetku a provozování Základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Novém Jičíně. Záchranná stanice pod touto nevládní ochranářskou organizací tak působí již 17 let.

V současnosti je v 3ha areálu na 70 chovatelských zařízení a disponujeme také slušným provozním a sociálním zázemím. Udělal se obrovský kus práce, nicméně určitě nejde o optimální stav, mnoho práce je pořád ještě před námi.

Co vlastně přivedlo iniciátory k myšlence vybudovat takovéto zařízení ?, zdůrazňuji nejstarší stanice takového charakteru ve střední Evropě. Byla to skutečnost, že se každoročně dostávalo tehdejším pracovníkům muzea v N.Jičíně do rukou několik desítek poraněných volně žijících živočichů nebo bezprizorních mláďat, tehdy téměř výhradně dravců a sov. Skutečností je, že za 80 % všech zranění volně žijících zvířat stojí člověk, přímé nebo nepřímé antropogenní vlivy. A od 70 let minulého století určitě neubylo nástrah, opak je pravdou. Což také dokládá statistika příjmů, v prvních letech fungování stanice to byl příjem několika desítek zvířat ročně, v posledních 5-ti letech se příjem ustálil na cca 1000 exemplářích. Již o poloviny 80 let netvoří příjem pouze dravci a sovy, ale všechny druhy volně žijících zvířat, především jde o ptáky a savce.

Naše úspěšnost ( návrat vyléčených, připravených zvířat do volné přírody ) se pohybuje v rozmezí 50 až 55%. Chápeme tuto práci především jako humánní a etický přístup, jako naši snahu alespoň částečně odčinit negativní působení člověka na přírodu. Z hlediska zachování biodiverzity není fungování záchranných stanic určitě stěžejní záležitostí,ochranářských opatření.

Od počátku roku 1983 do října 2008 bylo přijato v rámci programu péče o handicapované živočichy celkem 10497 jedinců 196 druhů. ( od roku 1975 do roku 1982 – v době provizorního řešení prošlo rukama pracovníků muzea 228 ex. ) Z toho bylo 14 obojživelníků 4 druhů, 160 plazů 6 druhů, 8256 ptáků 149 druhů a 2067 savců 37 druhů.

Čtyřicet pět druhů se dostalo do stanice pouze jednou. Mezi vzácné druhy patří například: kos horský, potápka žlutorohá, potáplice severní, rys ostrovid, vlha pestrá nebo vodouš šedý.

Záchranná stanice v Bartošovicích si bezesporu zachovává nadále svou prestiž. Působí jako tzv. Národní stanice a má koordinační a metodickou funkci v Národní síti záchranných stanic (NSZS), které koordinuje Český svaz ochránců přírody. NSZS sdružuje 24 subjektů z celé ČR. Její územní působnost zahrnuje celý Moravskoslezský kraj ( mimo Rýmařova a Bruntálu ) , část kraje Zlínského ( Valašské Meziříčí, Rožnov pod Radhoštěm, Vsetín a Bystřice pod Hostýnem ) a Olomouckého kraje ( Lipník n.B. a Hranice ), jde tedy o rozsáhlé území.

Činnost zařízení v Bartošovicích není již dlouho omezena pouze na fungování záchranné stanice. Od 90. let se věnujeme také tzv,. záchranným programům kriticky a silně ohrožených druhů živočichů ( v průběhu let to byl raroh velký, sokol stěhovavý, koroptev polní, kvakoš noční ) , v současné době je to především sýček obecný ( v Evropě nejohroženější druh sovy ), sova pálená ( druh velmi citlivý na celou řadu vlivů ) a orel skalní ( po více jako 100 letech chceme, aby se stal opět druhem hnízdícím na území ČR). Běžně ve stanici odchováváme mláďata sovy pálené, sýčka obecného, poštolky obecné, podařil se již také odchov sokola stěhovavého, raroha velkého, výrečka malého, výra velkého, ale třeba i jestřábů lesních. Od roku 1997 fungujeme také jako Záchranné centrum ve smyslu zákona „CITES“ o obchodování s ohroženými druhy organismů a to v tom smyslu, že v našem zařízení jsou dočasně umístěni zabavené exempláře euroasijské fauny, ale také exotičtí ptáci.

Do záchranného centra bylo přijato více než 1400 jedinců 45 našich i exotických druhů ptáků a savců.

Od roku 2000 jsme také zapojeni do programu záchrany, selekce a rozšíření chovu ovce plemena Valaška, naše stádečko čítá 7 ovcí a jednoho berana.

Celkem se zde narodilo již 55 jehňat. Součástí areálu je také sad původních odrůd ovocných dřevin, především jabloní, jde o několik desítek odrůd.

Od roku 2000 nastal výrazný posun v činnosti našeho profesionálního zařízení, přestože jsme se věnovali od počátku činnosti stanice také ekologické výchově a osvětě, tak rok 2000 byl v tomto smyslu zlomový. V tomto magickém roce se podařilo vybudovat, především díky britské nadaci, samostatnou expoziční část pro veřejnost. Mohli jsme tak ekovýchovnou činnost „rozjet“ na zcela jiné úrovni. Další výrazný skok v této oblasti nastal po ukončení náročné rekonstrukce centrálního objektu stanice . Více jak deset let trvala finančně velmi náročná oprava tohoto téměř 300 let starého, památkově chráněného objektu. Zmíněná rekonstrukce byla ukončena na podzim roku 2005. Do objektu bylo přesunuta část provozního zázemí a většina slouží jako pro potřeby našeho centra ekologické výchovy a Informačního centra Chráněné krajinné oblasti Poodří, které provozujeme od roku 2006. 20. května t.r. byla slavnostně otevřena stálá expozice „Lidé a krajina Poodří“, která výrazně rozšiřuje nabídku informací o životě a přírodě CHKO Poodří. V současnosti nabízíme základním školám 8 ekologicko-výchovných programů, zajišťujeme odbornou individuální praxi pro studenty několika středních škol. Především pak pro Střední školy přírodovědné a zemědělské v Novém Jičíně, někteří studenti této školy zde skládají i maturitní zkoušku z odborné praxe. Zajišťujeme také praktickou výuku studentů Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.

Návštěvnost v roce 1999 dosáhla 1300 osob, rok od roku návštěvnost stoupala, v roce 2007 prošlo všemi aktivitami centra ekologické výchovy rekordních 7800 osob a předpokládáme, že v letošním roce bude počet návštěvníků obdobný.

Před vedením organizace a malým pracovním kolektivem je celá řada zcela zásadních pracovních úkolů. Mimo samozřejmého pokračování v odborných ochranářských a ekovýchovných projektech je to především dostavba areálu a náročná rekonstrukce chovatelských a provozních objektů, které již nevyhovují současným nárokům a legislativě a jsou ve velmi špatném stavebně technickém stavu.

Naplňování všech odborných programů a projektů, údržba a dostavba areálu stanice není možná bez pochopení, úzké spolupráce a finanční participace státní správy a samosprávných orgánů na úrovni krajů, měst a obcí. Zcela zásadní je také pomoc celé řady externích spolupracovníků, firem, nadací a nevládních organizací. Touto cestou všem co nejupřímněji děkujeme za léta spolupráce, přízeň a důvěru, mediím pak za informování veřejnosti o našich ochranářských aktivitách.