DRAŽBA OBRAZU DORKY
– dražba 1.8.2026 – 31.8.2026 o půlnoci
– příhozy pod příspěvkem na Facebooku formou komentáře s uvedením částky (popřípadě emailem na adresu orlova@csopnj.cz)
– pohádku inspirovanou příběhem Dorky napsala Lucie Hlavinková
– obraz je vystavený v zámku Bartošovice
– vyvolávací cena obrazu je 1Kč, celá vydražená částka je určená pro Záchranná stanice a dům Poodří Bartošovice
– autor obrazu a projektu: Romana Štryncl www.stryncl.cz
– obraz je součástí výstavy ROMY&ROSE
Pohádka pro Dorku :
Dorka už nemohla ani kňučet. Ležela zcela vysílená ve strži, kam z výšky dopadla během přesunu smečky do bezpečí poté, co ji s jejími sourozenci u doupěte ohrožovali nějací podivně páchnoucí hluční tvorové. Máma s tátou rozhodli, že pečlivě vybrané místo, kde obvykle panoval klid, už není bezpečné. V noci podnikli přesun jinam, jenomže pršelo a stezka se proměnila v bahnitou skluzavku, protože hlína byla rozrytá, tentokrát podivnými páchnoucími a hlučnými stroji.
První hodiny Dorka doufala, že se pro ni máma vrátí, ale pak pochopila, že se ocitla v tak nebezpečné situaci, že vlčice pro ni nemohla riskovat svůj život a vystavit smrti ostatní mláďata. Ležela hluboko, poslouchala rachot harvestorů a ječení pil, a cítila, jak z ní pomalu vyprchává život, že ani neprotestovala, když ji ze země sebral jeden z těch hrozivých tvorů.
Naložil ji a odvezl někam, kde cítila pachy dalších zvířat, jejich zranění a úrazy, ale místo kupodivu nebylo až tak děsivé, protože jí tady dali najíst a napít a zacházeli s ní opatrně, pochopila tedy, že jí nechtějí ublížit a probudila se v ní opět chuť žít. A to tedy pořádně, protože ona je přece mladá vlčice, vládkyně lesa, strašlivý predátor… Jenomže po chvíli vyhrožování musela žuchnout zpátky na zadek, nožičky ji ještě moc neunesly a mléčné zuby taky nikoho nevyděsily, jak doufala.
Naštěstí ti dvounožci aspoň trochu tušili, co s ní mají dělat a když nabrala síly, podnikli pokus vrátit ji zpátky ke smečce. Dorka se chvěla nadějí, když na malou chvíli ucítila pach své rodiny a vůni lesa, ale tu bohužel přebil zápach nafty a hluk strojů a padajících stromů, bylo poznat, že vlčí smečka se ve strachu nikde nezastavuje a pořád je v pohybu. Vrátit se nebylo možné a Dorku čekal úplně jiný život mezi ostatními vlky v záchranné stanici kdesi v daleké zemi.
Může jen doufat, že jejím osudem je nechat návštěvníky pozorovat a fotit ji, aby tak chránila své příbuzné v divočině a kvůli nezodpovědným lidem už nebylo žádné malé vlče odděleno od své smečky.
