Je podzim a podobně jako v minulých letech, tak i letos jsme zavaleni mladými ježky, které lidé nacházejí na zahradách, na sídlištích ve městech, ale i na procházkách v přírodě.
V mnoha případech je jejich „sběr“ zbytečný.
První věc, kterou si musíme uvědomit, je skutečnost, že přibližně dvě třetiny ježků zahynou během prvního roku života. Jde o normální, přirozený jev. Příčinou může být napadení parazity, infekční choroby nebo predace nebo jen skutečnost, že jde o slabého neživotaschopného jedince. Ježka, zvláště mladého, dokáže ulovit liška, psík mývalovitý, výr i jestřáb. Zasahovat do tohoto děje, není nutné.
V médiích můžete najít mnoho rad, jak se zachovat, najdete-li na podzim mladého ježka. Jedním z parametrů při rozhodování je jejich hmotnost. Najdete tvrzení, že ježek musí mít na začátku zimy alespoň 500 až 600 gramů. Někdy se dokonce uvádí 700 gramů. Tomu však odporují jarní pozorování malých ježků, kteří jsou čilí, aktivně shánějí potravu a podle celkové velikosti neměli na začátku zimy ani 400 gramů. Pravdou samozřejmě je, že větší, více vykrmený ježek, má šance na přežití zimy větší. Máte-li malého nevyspělého ježka na zahradě, nabídněte mu misku s libovým masem – nejlépe drůbežím, konzervu pro kočky nebo rozmáčené granule pro kočky. Ježek se rychle nakrmí, nemusí celou noc courat v mokré trávě a rychle roste. Navíc zůstane ve známém prostředí. Ovoce si ježek vezme jen výjimečně a suché zrniny a ořechy opravdu nežere! Stalo se, že nám bylo řečeno – cituji: „Ten ježek je nějaký divný! Nic nejí. Ani jablko, ani slunečnicová semínka.“ Konec citátu. Ujišťuji všechny, že ježek odmítající jablko a slunečnici, opravdu není (!) divný.
Tuhá mrazivá zima s vysokou vrstvou sněhu může být paradoxně pro zimujícího ježka lepší, než zima s teplotami kolem nuly. Při oteplení se ježek opakovaně probouzí, ale teploty v noci nejsou dostatečně vysoké, aby byly aktivní žížaly a hmyz. Ježci proto hladoví.
Nežli sbírat malé ježky a zimovat je v umělých podmínkách, je rozhodně lepší, u usnadnit jim život vytvořením vhodných podmínek.
Vhodné podmínky znamenají pestré plochy s keři a porosty vyšších bylin. Ponechané návěje listí pod keři a v rohu zahrady a samozřejmě přístup do okolí. Plot na vysoké betonové nebo kamenné podezdívce, je pro ježky nepřekonatelnou překážkou. Bohužel jediné „vstupní“ místo pak je třeba škvíra pod příjezdovou bránou, která ježky nasměruje přímo na silnici. O tom, kolik je na silnicích přejetých ježků si každý může udělat představu sám.
Úzkostlivá pečlivost při úklidu spadaného listí a na kratičko stříhané trávníky ježky připraví o úkryty i o potravu. Nahrazovat to budováním ježčích domečků a přikrmováním, je sice možné, ale jde jen o náhražku, která by neměla být základem péče o ježky jako druh.
Najdete-li v nejbližších dnech nějakého ježka, rozhlédněte se kolem sebe a zamyslete se, zda by se nedalo prostředí pro ně nějak vylepšit a nedělejte si výčitky, pokud se rozhodnete ježka venku nechat. Popřejte mu hodně štěstí a nechejte ho jít svou cestou.
Jan Kašinský