Dne 21. listopadu bylo do záchranné stanice přivezeno 7 mloků skvrnitých, nalezených na hřbitově v obci Veselá. Mloky nalezli pracovníci kamenické firmy poté, kdy zvedli hrobní desku v rámci její opravy.
Po konzultaci s odborníky zabývající se obojživelníky jsme mloky hned následující den vrátili na místo nálezu. Věříme, že si ještě před zimou našli náhradní zimoviště.
Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) je ohrožený druh obojživelníka, v dospělosti nezaměnitelný s jinými našimi druhy. Základní zbarvení těla našich mloků je černé, doplněné žlutými skvrnami, které mohou někdy na zádech splývat do podélných pruhů. Další poddruhy žijící v Evropě mohou mít rozsah skvrn podstatné větší a podélné žluté pruhy jsou pak pravidlem (viz ZDE, ZDE) nebo je naopak rozsah skvrn mnohem menší než u našich mloků a mají na těle jen několik malých teček. (ZDE)
Velikost a rozmístění žlutých skvrn je individuální a zůstane stejné po celou dobu mločího života. Lze tedy jednou zadokumentovaného mloka bezpečně poznat i po mnoha letech. Mloky lze katalogizovat, a identifikace je podobně spolehlivá, jako identifikace lidí podle otisků prstů. (ZDE) V přírodě se mloci dožívají v průměru 20 let a v zajetí přes 30 let.
Jedním z důvodů, proč je nutné nalezené obojživelníky vypouštět co nejblíže místa nálezu a nepřevážet je na jiná místa, je riziko šíření plísňových onemocnění, které na řadě míst v Evropě vedlo k praktickému vymizení některých druhů.
Jedná se o plísně rodu Batrachochytrium, které během několika let například v Nizozemí mloky prakticky vyhubily. (ZDE) Kromě mloků je toto onemocnění nebezpečné i pro většinu Evropských čolků. (ZDE) Plíseň byla do Evropy přinesena importem obojživelníků z Asie. Asijské obojživelníky plíseň sice může napadnout, ale jejich imunitní systém je dokáže ochránit před smrtí. Mohou však být nebezpečnými přenašeči. Plíseň se může dostat do přírody vyhozením uhynulých zvířat ven i vyléváním vody z terárií při úklidu, apod. (ZDE)
Text: Jan Kašinský
Foto z vypouštění: Jan Kašinský