Když jsme koncem března 2014 našli na katastru Hukovic postřelenou orlici Toničku byla to pro nás nesmírně zlá zpráva a jen těžko jsme to rozdýchávali. Navíc se tak stalo v honitbě Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně, tedy instituce se kterou dlouhá léta spolupracujeme. Tehdy tříletá orlice, vypuštěná v roce 2011 v rámci našeho projektu „Návrat orla skalního do ČR“, nám do té doby dělala velkou radost, tři roky jsme díky nainstalované vysílačce (satelitní) mohli podrobně monitorovat její pohyb. Dostávali jsme tak celou řadu velmi cenných informací, nejen o disperzi orlů skalních. U orlice Toničky jsme například zaznamenali, že během jednoho dne, 8.1. 2014, uletěla vzdušnou čarou téměř 250km východním směrem a během několika dní se zase vrátila zpět „domů“! Navíc v třetím roce svého života již držela velmi vhodné domovské teritorium v podhůří Jeseníků, tam se dlouhodobě zdržovala a občas vyrazila na potulku do „rodného kraje“ a okolí. Tonička měla velké štěstí v neštěstí, protože si ji těsně po postřelení všiml kolega, který v dané lokalitě prováděl terénní šetření. Tím pádem bylo možné ji operativně ošetřit a poskytnout ji veškerou možnou veterinární a chovatelskou péči. Z rentgenového snímku bylo patrné, že má v těle minimálně 11 broků a nefunkční se stala po poškození i vysílačka, která ji možná i zachránila život, protože projektily mohly nevratně poškodit páteř. Došlo k poškození svalových tkání a nervových systémů, naštěstí nedošlo k poškození vnitřních orgánů. Věřili jsme, že by mohla být vrácena zpět do volné přírody. Proto jsme ji v rámci možností intenzivně rehabilitovali a měla k dispozici naši největší voliéru. Jednou, dvakrát v roce jsme vyzkoušeli její let ve volnosti na dlouhém, pevném rybářském silonu, abychom mohli lépe posoudit její letové schopnosti. Pořád to nebylo ono, poněkud nepřirozeně ovládala ocasní pera, až v letošním roce se nám jevil její pohyb ve voliéře mnohem lépe a následné vyzkoušení jejího letu v terénu nám ukázalo, že by stálo za pokus ji vypustit zpět do přírody. Nechali jsme také zjistit v laboratorních podmínkách výšku hladiny olova v krvi, existovalo nebezpečí intoxikace organismu tímto těžkým kovem, ale výsledky ukázaly, že hladina olova v krvi je pod hranicí udávanou v odborné literatuře. Broky jsou zřejmě dobře „zapouzdřeny“ v tkáni, jejich chirurgické odstranění nepřicházelo v době nálezu ani později v úvahu. Pozitivní ohodnocení jejich navrácených letových schopností, skutečnost, že není zatížená olovem, ale také její velmi dobrá fyzická a psychická kondice a evidentní „chuť jít ven“ nás dovedli k rozhodnutí ji opětovně vypustit. Stalo se tak 30.8. t.r., jako vypouštěcí lokalitu jsme si vybrali relativně klidnou pahorkatinu nedaleko naší záchranné stanice. Samozřejmě jsme ji naistalovali vysílačku, tentokrát na systému GPS, doplněnou malou konvenční- rádiovou vysílačkou, abychom ji mohli, v případě akutní potřeby, rychle dohledat. Tonička nám předvedla velmi slušný let (viz video), což nás utvrdilo v tom, že rozhodnutí ji vypustit nebylo unáhlené. Je to vůbec poprvé kdy jsme vypustili léčeného- rehabilitovaného ptáka po dlouhých čtyřech letech, do značné míry jde o experiment a nemáme žádné srovnání ani z jiných stanic u nás, či ve světě.
Nicméně jsme tohoto soudu, že si orlice zachovala veškeré návyky a zkušenosti z tříletého života ve volnosti. Zatím se nám to potvrzuje, orlice má velmi dobrou plachost a po několikadenním „rozkoukání“ postupně nabírá letovou kondici, kterou může získat jedině v přírodě. Prvních několik dnů se pohybovala zhruba na jednom kilometru čtverečním, pak přeletěla do okrajované části Poodří, kde se také několik dnů zdržovala v prostoru 1×2 km. V sobotu 15.9. se hned po ránu vydala do Beskyd, dva dny se zdržela nedaleko přehrady Bystřička a ještě v neděli navečer přelétla do Oderských vrchů, kde se zdržuje doposud. Zvládá tedy přelety v délce několika desítek kilometrů. Velmi pozorně ji sledujeme, přejeme ji tolik potřebné štěstí a věříme, že návrat do volnosti zvládne.
Text: P.Orel
Video: E.Gombala
Foto: J.Kašinský