Záchranná stanice v Bartošovicích slaví 40 let provozu a má se za čím ohlédnout.
Ano, je to neuvěřitelné, ale záchranná stanice pro volně žijící živočichy v Bartošovicích, co by nejstarší zařízení tohoto druhu ve střední Evropě, slaví 40 let!
Přestože byla stanice slavnostně otevřena 28. 10. 1983, jako „Stanice pro záchranu dravců a sov“, bylo už před otevřením přijato v provizorních podmínkách do péče celkem 263 zvířat. Hlavně dravců a sov, ale i volavka popelavá, ťuhýk obecný, havran polní, labuť a ježek. Vlastivědný ústav v Novém Jičíně, později Okresní vlastivědné muzeum v N. Jičíně, tedy instituce která stála za vznikem tohoto zařízení, měla od dubna 1977 povolení k této činnosti od ministerstva kultury ČSR, pod které tehdy problematika ochrany přírody spadala. Po sametové revoluci v roce 1989 byla stanice krátce v gesci Okresního národního výboru v N. Jičíně a od 1. ledna 1992, tedy 31 let, je stanice provozována Základní organizací Českého svazu ochránců přírody v Novém Jičíně.
Statistika věda je, má však cenné údaje.
Od té doby (do 30. 9. 2023) dosáhl počet živočichů, kterými jsme se zabývali čísla 38191 jedinců, 302 druhů. V tomto počtu jsou zahrnuta nejen zvířata volně žijících druhů, ale i exoti, některá domácí zvířata (fretka, holub). Od roku 1997 stanice působí také jako Záchranné centrum CITES, tedy jako dočasné útočiště pro zabavené exempláře podléhající ochraně v rámci úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy organismů. V rámci této činnosti jsme doposud měli v péči přes 1500 zajištěných zvířat.
Pokud zůstaneme u volně žijících obratlovců, jde o 37536 zvířat, 242 druhů. Z toho 1382 obojživelníků 6 druhů, 224 plazů 7 druhů, 24320 ptáků 187 druhů, 11610 savců 48 druhů.
Nejčastěji jsou přijímáni ježci obou druhů – 6965 ex. Na druhém místě je poštolka obecná (5207), dále rorýs obecný 2603, káně lesní 1467, kos černý (1211), zajíc polní (1116), puštík obecný (867). Těchto 7 druhů tvoří přes polovinu (52,9%) všech přijatých zvířat.
Naopak je 34 druhů, které byly přijaty pouze jednou. Jsou mezi nimi jednak opravdu vzácné druhy, jako potápka žlutorohá, tak druhy relativně běžné, které se díky způsobu života dostávají do lidských rukou zcela výjimečně (pisík obecný, slavík obecný).
Úspěšnost návratu do volné přírody se z dlouhodobého hlediska pohybuje kolem 54 %. Proměňuje se i druhová skladba přijímaných živočichů. U některých druhů se významně projevuje synantropizace – tedy skutečnost, že se populace některých druhů zvířat stěhují do blízkosti lidských sídel, zejména do větších měst a jejich okolí. Jako příklad lze uvést holuba hřivnáče a zajíce polního. Oba druhy byly před rokem 2000 přijímány jen ojediněle. V posledních 5 letech to jsou ročně desítky (h. hřivnáč 50 – 70 ex.) až více než 100 (zajíc polní 100 – 150 ex). Jejich podíl na příjmech je nyní kolem 3,5 % v případě hřivnáčů a 5 – 6 % v případě zajíců.
Je zajímavé, že „zateplovací boom panelových domů“ v posledních letech, který mohl potenciálně připravit o hnízdní příležitosti synantropně žijící ptáky, se nijak neprojevil na příjmech rorýsů. Jejich počty neustále stoupají a v roce 2023 se už rorýs dostal na první místo mezi nejčastěji přijímané ptáky a přeskočil tedy poštolku obecnou. Rorýsi tvoří 7 – 10 % přijatých zvířat.
U kání lesních se viditelně projevují opatření proti zásahům elektrickým proudem na linkách VN. V období 1999 – 2008, jsme ročně přijímali v průměru více než 14 (14,2) popálených kání ročně, v letech 2011 – 2022 to bylo méně než 6 ročně (5,6).
Naše ochranářská práce byla po ta čtyři desetiletí také zaměřena na aktivní podporu vybraných druhů volně žijících živočichů. V letech 1993 – 2004 jsme vypustili celkem 50 mláďat raroha velkého, většina těchto mláďat pocházela z odchovu stanice v Miloticích. V roce 1999 to byla 3 mláďata sokola stěhovaného. Několik let jsme se ve spolupráci s vybranými mysliveckými sdruženími věnovali záchraně populace koroptve polní. V letech 1999 – 2002, bylo vypuštěno celkem 990 kusů. Od roku 1998 se také věnujeme záchraně sovy pálené a do roku 2000 i sýčku obecnému. Sov pálených jsme do tohoto roku vypustili přes 800 a sýčků 421, zhruba polovina těchto jedinců je z našeho odchovu a další jedinci pocházejí ze zoologických zahrad, především pak ze ZOO Ostrava a ZOO Hodonín. Posledním kriticky ohroženým druhem, kterým se intenzivně zabýváme od roku 2000 a v roce 2006 jsme v rámci projektu „Návrat orla skalního do ČR“ realizovali první vypouštění mláďat, je orel skalní. Poslední vypouštění proběhlo v roce 2017 a celkem jsme vypustili 29 mláďat a vrátili tak orla skalního po 100 letech jako hnízdní druh do naší přírody.
Za zmínku určitě také stojí, že jsme se v roce 2000 jako jedni z prvních zapojili do záchrany původního plemene ovcí chovaného dříve v hojném počtu na Valašsku a to do plemene Valaška. Malé stádečko máme pořád v chovu.
V roce 2014 jsme dostali na jinou úroveň i problematiku ekologické výchovy, které se také od počátku věnujeme. Ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR jsme vybudovali návštěvnické středisko Dům přírody Poodří. Za 10 let provozu tohoto návštěvnického střediska, který se nachází v areálu záchranné stanice, nás navštívilo téměř 120 tis. návštěvníků. Z toho téměř polovina byli žáci a studenti škol všech stupňů v rámci výukových programů.
Tato nejstarší záchranná stanice ve střední Evropě se má za čím ohlédnout a určitě se nemusí za výsledky své práce stydět, naopak. Asi jenom ti, kdo pracují se zvířaty, si uvědomí jak obrovský penzum práce to je, soboty, neděle, svátky nevyjímaje.
Je obtížné něco takového jako záchrannou stanici vybudovat, ale mnohem obtížnější je zajistit následný provoz, údržbu a rozvoj takového zařízení a udržet ho v chodu přes všechny překážky a nezdary. To se nám zatím daří a velmi děkujeme všem, kteří nás podporují a dlouhá léta s námi úzce spolupracují.
