Tři čtvrtletí 2021 v Záchranné stanici

Za prvních 9 měsíců letošního roku jsme přijali 1960 zvířat, 103 druhů. Je to o 30 více, než v roce 2020.
Mimořádná je situace u poštolky obecné. Na jedné straně si udržela první místo v počtu přijatých jedinců – celkem 214. Na druhé straně u ní došlo k výraznému poklesu příjmů – v loňském roce 247 kusů, ke stejnému datu. Podobná situace je i u dalšího specialisty na hraboše – kalouse ušatého: 2020 – 42, 2021 – 19.
U řady druhů došlo k výraznému nárůstu počtu. Namátkou: zajíc polní 2020 – 82 kusů, 2021 – 103 = +21, kos černý 60/86= +26, holub hřivnáč 48/73 = +25, kachna divoká 42/66 =+24, srnec 20/35 = +15, apod. U zajíců a srnců jde převážně o mláďata a v řadě případů zbytečně odnesená z přírody (Rozuměj: „Ukradená matkám!“) Kupodivu si opakovaně ověřujeme, že děti z mateřské školy často vědí, že se na srnčata a zajíčky nesahá, ale zase znovu zjišťujeme, že tohle jednoduché, základní pravidlo neznají dospělí.
Nárůsty příjmů u holubů hřivnáčů a divokých kachen indikují stěhování těchto druhů do měst. U hřivnáčů jde o další posilování synantropních populací a u kachen jejich „útěk“ od chovných rybníků, které se v důsledku intenzivního chovu mění v nádrže s rozvráceným ekosystémem, nevhodným pro život vodních ptáků.
U zajíců, ale i u kosů, drozdů a dalších druhů, tvoří významnou část příjmu jedinci chyceni kočkou nebo psem. Dlouhodobě jde o 15 až 25 procent přijatých. Přestože existují zákony omezující volný pohyb domácích zvířat, většina lidí je nezná, natož, aby je respektovali  🙁