Tůňky na Domorazu evidujeme již od roku 2006, kdy jsme na ni narazili v rámci aktivit projektu „Návrat orla skalního do ČR“ v Beskydech a od té doby je pozorně monitorujeme. V tomtéž roce jsme ji také drobně upravili. Výsledkem naší loňské brigády na prohloubení a zvětšení tůňěk na Domorazu byla velmi úspěšná reprodukční sezóna obojživelníků. Hned zjara byla tůňka obsazena skokany hnědými. Ti v ní nakladli rekordní množství snůšek, celkem 35. Vzhledem k tomu ,že jedna snůška obsahuje v průměru 2 000 vajíček, jednalo se tedy o celkem 70 000 vajíček. I přes značné ztráty, ke kterým dochází v přírodě vždy, došlo k dokončení proměny na malé žabky u několika desítek tisíc jedinců. Malí skokani začali tůň opouštět již od poloviny června, což je o měsíc dříve než obvykle. Je to samozřejmě díky nezvykle teplému jaru.
Vzápětí obsadili tůň čolci horští-těch bylo několik desítek. Jejich snůšky se hledají hůře než snůšky žab, ale po jejich vylíhnutí bylo v tůňce vidět několik desítek vylíhnutých larev. Ty určitě dokončily vývoj, protože tůňka nevyschla ani v období největšího sucha!
Dále bylo možno pozorovat několik druhů potápníků vč. potápníky vroubeného a samozřejmě larvy vážek a mnoho znakoplavek. Po letošním rozšíření tůně se dá říci, že se jedná o skutečně stabilní mokřadní biotop. Včera, 1.9. t.r. jsme tůňky dále rozšířili, na jaře mohou obsáhnout až okolo 8mi kubíků vody. Vzhledem ke katastrofálnímu suchu a mizení vhodných mokřadních ekosystémů pro rozmnožování obojživelníků je to jen drobný ochranářský počin, nicméně hodláme v těchto aktivitách dále pokračovat.
Text: Otakar Závalský
Petr Orel