V roce 2017 jsme realizovali 24.srpna poslední plánované vypouštění mláďat orlů skalních v rámci projektu „Návrat orla skalního do ČR“ . Vypuštění dvou mláďat získaných z hnízd na Slovensku (ve všech případech repatriace šlo u druhá, mladší mláďata, která by téměř se stoprocentní jistou, v rámci vrozeného kainismu u karpatské populace orla skalního, zahynula) nebylo v tom roce úspěšné. Jednak nebylo šťastným řešením vypuštění mláďat (samice Agáta a samec Benedict) v lokalitě obsazené hnízdním párem orlů skalních. Mylně jsme předpokládali, že když sami nehnízdí (po čtyřech letech vynechali hnízdní sezónu) a budou s mláďaty „přes vypouštěcí voliéru“ v kontaktu, že je budou respektovat a nevytlačí je z daného místa. Opak byl pravdou, domácí orlí pár se snažil mláďata ihned po vypuštění z lokality vypudit a to poměrně drsným způsobem. Obě mláďata pak měla velkou smůlu. Samice Agáta musela velmi krátce po vypuštění dosednout na sloup NN a dostala zásah elektrickým proudem a trvalo nám několik dnů než jsme ji v nepřehledném terénu našli. Stalo se tak až 4.září 2017. Následkem tohoto úrazu přišla o druhý prst na levé noze, ale hlavně byla ve velmi špatném psychickém stavu a odmítala příjem potravy. Samce Benedicta jsme po 12 dnech museli odchytit, byl vyčerpaný, prodělal nějaký traumatický šok, možná náraz, fraktura ani jiné zranění však zjištěno nebylo. Přes veškerou naši snahu a veterinární péči uhynul následující den, tedy 6.9. t.r. Byl to pro nás velmi smutný a neúspěšný „orlí“ rok. Samici Agátu se podařilo postupně z traumatu dostat a následně přemístit do velké voliéry k rehabilitaci, kde byla také v určitém kontaktu i s dalšími orly skalními drženými ve stanici. Chybějící prst není handicapem, se kterým by se nemohla vyrovnat, naopak. Snažili jsme se s ní omezit kontakt na nezbytné minimum a připravovat ji na opětovné vypuštění. Její stav se výrazně zlepšil a tak jsme na počátku roku 2018 začali uvažovat o vypuštění. Stalo se tak 15.3.2018, samozřejmě předem ji byla naistalována vysílačka se solárním napájením a k tomu ještě malá klasická, radiová. První dva týdny se zdržovala v Poodří, tedy v místě opětovného vypuštění, potom přetáhla do Beskyd, na Vsetínsko, po několika dnech se vrátila zpět do blízkosti místa vypuštění. Na k.ú. Kunín se pohybovala v blízkosti vesnické zástavby. Bohužel tomu tak bylo i v případě jejího pohybu v Beskydech, kde v Semetíně zaútočila na domácí drůbež pohybující se volně v okolí hospodářských stavení. Z jejího sledování bylo patrné , že jde poměrně rychle z kondice a po dalším útoku na drůbež v zahradě u RD, jsme ji museli opětovně odchytit a převést zpět do záchranné stanice v Bartošovicích. Stalo se tak 19. dubna 2018, tedy měsíc po jejím vypuštění. Pozorně jsme ji sledovali při jejím pobytu ve volné přírodě, zajímavé bylo, že v zásadě nešla do kroužení, vždy se pohybovala spíše „jestřábím“ letem. Výšku musela nabrat pouze při přesunu do Beskyd. Jsme toho soudu, že jde o negativní zkušenost z prvního vypuštění, kdy byla nebezpečně napadena orlím párem a obtěžována krkavci. Tím její příběh, ale nekončí. Řekli jsme si, že ještě vypuštění do volné přírody nevzdáváme. Opět jsme ji umístili do rehabilitační voliéry a využili všech znalostí na to, abychom u ni nabourali vazbu na člověka a naopak v ní více probudili „chuť“ po volnosti . Agátu jsme nechali rehabilitovat opět v naší největší voliéře. K dalšímu vypuštění jsme přistoupili až během srpna letošního roku, tedy po roku a čtyřech měsících, 15.8.2019. Z jejího chování byla patrna touha po volnosti. Vypustili jsme ji samozřejmě s nainstalovanou vysílačkou, tentokrát na systému GPS/GMS, tuzemské výroby. Jako lokalitu vypuštění jsme vybrali Vítkovskou vrchovinu, tedy relativně pestrou krajinu s převahou lesů a trvalých travních porostů, s menším osídlením. Bohužel jen několik minut po vypuštění se do ní „pustila“ nejméně desítka krkavců velkých, kteří se objevili na vypouštěcím místě zcela z nenadání. V zájmovém prostoru je velmi početná populace krkavců, nicméně z jiných důvodů jde o velmi vhodnou krajinu pro velké orly. Agáta jim relativně slušně vzdorovala a usadila se v nedalekém lesíku. Po dvou dnech se přesunula vzdušnou čarou cca 2,5 km severním směrem, kde jsou také pastviny, ale i menší lesíky a větší lesní komplex. V tomto místě se pohybuje doposud. Ze situační mapky lokací zachycených z vysílačky můžeme konstatovat, že se zatím pohybuje v poměrně malém teritoriu a to 1 x 2 km, několikrát denně zaznamenáváme její lokace, jedenkrát týdně lokalitu navštívíme. Z posledního monitoringu víme, že je v dobré kondici, z pozorování jak pronásleduje dotírajícího krkavce můžeme usuzovat, že si v daném místě s nimi začíná „dělat pořádek“. Při lovu jsme ji zatím nezachytili, nicméně s velkou pravděpodobností je hlavní složkou její potravy hraboš polní. Agáta je téměř dva měsíce ve volnosti, opět se projevuje spíše již zmíněným jestřábím letem, ale jsou tu poměrně zásadní pozitiva, je v dobré kondici, loví a nevyhledává lidské osídlení. Do jisté míry je to z naší strany experiment, uvidíme jak se situace bude dále vyvíjet, nicméně zatím je Agáta na dobré cestě. Dále ji intenzivně monitorujeme.
