Záchranná stanice

OREL SKALNÍ  ( Aquila chrysaetos), původně Falco chrysaetos Linnaetus, 1758, Sweden bývá někdy považován za superdruh spolu s druhem Aquila audax, možná i s druhem Aquila gurneyi. Rasa k a m t s c h a t i c a bývá někdy přiřazována k rase c a n a d e n s i s. Jedná se o druh s holarktickým typem rozšíření.

Běžně je uznáváno 6 zeměpisných ras:

Taxonomie je uváděna podle: Walter J.Bock (sekretář Mezinárodního ornitologického kongresu (1986-1988) a předseda stávající komise pro ornitologické názvosloví)

• Aquila chrysaetos homeyeri Severtsov, 1888, se vyskytuje na Iberském polostrově, v severozápadní Africe, velkých ostrovech Středozemního moře, na východ pak přes Egypt, Malou Asii a Kavkaz do Iránu.

• Aquila chrysaetos chrysaetos Linnaetus,1758, se vyskytuje na evropském kontinentu s výjimkou Iberského poloostrova, dále k východu po západní až střední Sibiř, obývá rovněž Altaj.

• Aquila chrysaetos daphanea Severtsov, 1888, se vyskytuje od Turkestánu do Mandžuska, na jih do Pakistánu, Himaláje a jihozápadní Číny.

• Aquila chrysaetos japonica Severtsov, 1888, se vyskytuje v Koreji a Japonsku.

• Aquila chrysaetos kamtschatica Severtsov, 1888, navazuje na rozšíření A.c. chrysaetos na Sibiři, obývá východní Sibiř a Kamčatku.

• Aquila chrysaetos canadensis Linnaetus, 1758, obývá severní Ameriku ( od Aljašky po Labrador, Quebec a stát New York), na jih po Mexico.

Popis:
Délka těla u tohoto druhu se pohybuje od 75 do 90 cm. Váha těla kolísá v rozmezí 2 840 – 4 550 g u samců, od 3 630 do 6 665 g u samic. Míry v rozpětí se pohybují od 190 do 227 cm. Dospělí ptáci jsou většinou jednobarevně hnědí se světlejším žlutavým zabarvením temene, týlu a středních křídelních krovek. Mladí ptáci jsou tmavěji čokoládově hnědí s charakteristickými bílými plochami na letkách a ocasní bázi. Tyto bílé plochy bývají nahrazeny hnědým opeřením dospělých ve věku 4 – 5 let; opeření plně vyspělých ptáků však bývá dosaženo až po 6. roce věku. Jednotlivé rasy se opeřením liší vcelku nepodstatně a celkově existuje značná variabilita v odstínech zabarvení a velikosti světlejších ploch na temeni a týlu.

Rozšíření orla skalního ve světě

Jde o holarktický druh obývající Euroasii od severní hranice vzrostlých lesů k jihu do Středomoří, včetně mnohých středomořských ostrovů, dále Přední Asie, Sinajský poloostrov, Střední Asie, v severní a střední Číně až po pobřeží Ochotského moře, Kamčatku, Korejský poloostrov a Japonsko. Hnízdí v severní Africe v atlasských zemích a v dolním Egyptě. V Severní Americe hnízdí od severní hranice lesů na Aljašce po poloostrov Ungava, k jihu po Kalifornii a do horských oblastí středního Mexika, západního Texasu a dalších středních i severovýchodních států USA.
Celkový počet hnízdních párů v Evropě je odhadován na 5500 – 7000 (údaje z konce 90. let min. století). V Evropě jsou hlavními centry rozšíření Španělsko (asi 1 250 párů ), skandinávské země ( kolem 1 750 párů, z toho Norsko 850 párů, Švédsko 650 párů, Finsko 250 párů), dále pak alpská populace s celkovým stavem 1 100 – 1 200 párů. Velkou hnízdní hustotu vykazuje Skotsko ( 425 párů). Balkánskou populaci tvoří celkem 500 – 700 párů, v evropské části Ruska hnízdí asi 300 párů.

Přestože celková situace je většinou hodnocena jako stabilizovaná, a na některých místech dokonce stavy prokazatelně rostou ( Alpy), není tomu tak zdaleka všude. Téměř všechny jihoevropské populace ( od španělské k řecké ) vykazují klesající trendy ve hnízdních stavech. Jako hlavní příčina je uváděna destrukce hnízdního i loveckého prostředí. Prokazatelně ve všech oblastech areálů přes nepopíratelný pokrok v legislativě doposud existuje přímé pronásledování a svůj nezanedbatelný negativní vliv mají i konstrukčně nevhodné a nebezpečné sloupy elektrovodů i elektrovody samotné.
Globálně lze tady konstatovat, že přestože hlavní legislativní nedostatky v ochraně druhu jsou odstraněny, nelze spoléhat na to, že v historicky krátké době skalní orli obsadí historická hnízdiště, a to i tam, kde by k tomu měli příznivé podmínky. K tomu je potřeba jim pomoci a svým dílem by k tomu měl zásadně přispět tento program.

Rozšíření v ČR

Česká republika je v současné době jedním z mála evropských států, kde se hnízdní populace orlů skalních nevyskytuje. K trvalému výskytu tohoto druhu jsou zde přitom splněny prakticky veškeré potřeby druhu jak z hlediska nároků na životní prostředí včetně dostatku vhodné kořisti, tak z hlediska legislativní ochrany a možného praktického ochranářského managementu.

Historické rozšíření:
Přesné údaje o početnosti hnízdních párů v českých zemích před r. 1900 chybějí. Z mnoha historicky doložených pramenů, vč. statistiky zástřelů však vyplývá, že orli skalní pravidelně hnízdili ve všech horských i hustě zalesněných nížinných oblastech českých zemí.
V 19. století hnízdili orli skalní pravidelně ještě v Krkonoších, Orlických horách, Jeseníkách, Beskydech (zde jsou konkrétní údaje z let 1850, 1852, 1882, 1889, 1893 ). Je typické pro tuto dobu, že u okolností spojených s ukončením hnízdění daných párů je vždy uvedeno: staří ptáci odstřeleni, vejce nebo mláďata vybrána). Ještě na počátku minulého století existují údaje o možném zahnízdění v Krkonoších, na Šumavě, v lužních lesích na Lanžhotsku, v Podyjí a křivoklátských lesích.
Pozorování v mimohnízdní době jsou nejčastější na severní Moravě (asi jedna třetina údajů), což bezesporu souvisí jak s výskytem potulných jedinců ze Slovenska, tak s tahovými aktivitami jedinců ze severovýchodních hnízdních populací. Snaha o repatriaci a trvalé usídlení v této oblasti je vedena úsilím o rozšíření areálů z nejzápadnějších slovenských hnízdišť na historická moravská hnízdiště. Nejbližší známe slovenské hnízdiště je v současné době 30 km od hranic s Českou republikou. Výskyt orlů skalních byl již zaznamenán i na území CHKO Kysuca, tedy ještě blíže k našim hranicím.
Po provedení repatriace v Moravskoslezkých Beskydech by tedy mělo dojít k prolínání slovenské a nově vzniklé moravské populace. V dalších letech lze předpokládat jak šíření do neobsazených terénů západním směrem (např. Jeseníky), tak další obsazování vhodných území po obou stranách hranic (české a slovenské).

Za posledních 100 let není známo hnízdění zájmového druhu na území ČR a proto přistupujeme k realizaci tohoto záchranného programu.

Nároky na prostředí

Obecně lze konstatovat, že orli skalní obývají zejména otevřené, málo zalidněné krajiny, a to jak horského, tak stepního či mokřadního typu. V těchto krajinných typech se může nacházet vegetační kryt od soliterních stromů, přes řídké porosty až po hustě zalesněné plochy. Z hlediska zeměpisné šířky se tento druh nachází od subtropických stepí po arktickou tundru, z hlediska nadmořské výšky od úrovně mořské hladiny po vysoké hory ( např. v Himálajích až po 5 500 m n.m, ). K hnízdění i odpočinku vyžaduje především klidná místa, ať už na skalách či na vysokých stromech. Ve všech vyjmenovaných ohledech dosahuje tento druh značné přizpůsobivosti.

O tomto druhu dravce je velmi dobře známo, že je velmi silně vázán na místo svého zrození a v zásadě nerad mění místo svého hnízdění. Mláďata, která dosáhnou pohlavní dospělosti tak stačí pouze pokrýt uvolněná teritoria v areálu rozšíření na Slovensku a nedochází tak k rozšíření mimo tuto oblast. Tato vázanost na místo vyvedení, je také jeden z hlavních důvodů proč je navrhovaná repatriace mláďat. Dokonce považujeme za nanejvýš pravděpodobné, že bez provedené repatriace by se orli skalní jako hnízdní druh do českých zemí nevrátili.

Rozmnožování a životní strategie

Ve středoevropských podmínkách začíná hnízdění obvykle v březnu, eventuálně počátkem dubna. Hnízda bývají umístěna na skalních výklencích či dutinách anebo na stromech. Základ hnízda bývá postaven ze silnějších větví, hnízdní kotlinka bývá vystlána drobnými větvičkami a trávou.

Video: Samice Filoména (vypuštěná v roce 2007) a samec David (2006) vytvořili stabilní páru a v únoru zahájili stavbu hnízda.

Rozměry hnízd dosahují při víceletém používání i 2 m a to jak na výšku, tak i na šířku hnízda. Obvykle páry stavějí více hnízd, ta jsou pak nepravidelně střídána. Nejčastěji jsou snášena 2 vejce (1 – 3), většinou v intervalu 3 dnů. Zahřívání každého vejce trvá 41 – 45 dnů. Naprostou většinu času tráví zahříváním vajec samice. Mláďata se nelíhnou najednou, ale v intervalech podle doby snášení vajec. Velmi často mladší mládě hyne po útocích staršího sourozence. Mláďata opouštějí hnízdo po 65 – 80 dnech a ještě dlouhou dobu (často i několik měsíců) jsou závislá na péči rodičů. Někdy jsou mláďata tolerována v domovském okrsku rodičů až do příští hnízdní sezóny. Nejčastěji bývá vyváděno pouze 1 mládě, 2 mláďata jen výjimečně. V asijské části areálu orlů skalních jsou známy i případy vyvedení 3 mláďat z jednoho hnízda. Celková hnízdní úspěšnost dosahovaná na 1 hnízdní pár bývá uváděna mezi 0,4 – 1,3 vyvedených mláďat, úspěšných párů pak 1,0 – 1,6 mláďat/ 1 pár. U intenzivně sledované slovenské populace bývají tato čísla nižší, a sice 0,35 – 0,75 vyvedených mláďat na 1 hnízdní pár, u úspěšných párů pak 1,0 – 1,3 vyvedených mláďat (v mnoha případech však bývá dosaženo vyvedení 2. mláděte pouze díky pomoci ochranářských zásahů, tzn. adopcí druhého mláděte zachráněného z jiných ohrožených hnízd). Některé páry často nezahnízdí vůbec anebo hnízdění ztroskotá hned v úvodní fázi, počet takových případů někdy dosáhne i 50 % ! Úspěšnost hnízdění je velmi závislá na momentální potravní nabídce i na vlivech počasí a může být např. také snížena po dosažení vyšších hustot hnízdních párů na menším území. Zhruba pouze 25 % vyvedených mláďat dosáhne dospělosti, nejčastější příčiny ztrát jsou vyhladovění, elektrovody, odstřely a mnoho dalších příčin. V přírodě se ptáci mohou dožít prokazatelně až 38 let, v zajetí 50 i více let. Pohlavní dospělost je uváděna ve věku 3 až 6 let.

Potravní ekologie

Většinou orli preferují středně velké savce a ptáky. Ze savců lze jmenovat např. hlodavce, králíky, zajíce, z ptáků např. hrabavé. Méně často se v potravě objevují plazi, v zimě jsou navíc často orly požírány zdechliny.Především je však nutno uvést, že se v tomto směru jedná o značně přizpůsobivý druh, u něhož složení potravy do značné míry odráží potravní nabídku daného hnízdního i mimohnízdního teritoria. Vzhledem ke skutečnosti, že v hornatých územích střední Evropy, mezi něž lze zařadit i oblast vybranou k repatriaci, se jinak běžně lovená kořist ( křeček, sysel, bažant, tetřev, vrubozobí, svišť ) prakticky nevyskytuje, stávají se v těchto podmínkách kořistí odlišné druhy: jedná se např. o lišky, kuny, domácí kočky, srnčí mláďata, ježky, krkavcovité pěvce, holuby, ale i některé plazy a v mimohnízdní době mršiny savců. Např. podrobným výzkumem ve Velké Fatře bylo zjištěno celkem 42 druhů lovených obratlovců.Orli skalní loví většinou za nízkého letu a útočí na kořist na zemi, výjimečně i ve vzduchu. Někdy loví celý pár společně, což značně zlepšuje vyhlídky na úspěch.

Pohyb a migrace

V našich zeměpisných šířkách jsou dospělí ptáci většinou stálí a ve svém domovském okrsku se zdržují po celý rok. Mladí ptáci jsou po vyvedení přelétaví a většinou slétají z horských poloh do okolních nebo vzdálenějších nížin ( i několik set kilometrů). V severních částech areálů jsou ptáci většinou tažní a na zimu odlétají jižními směry ( často i více než 1 000 km). Na přehledné mapové situaci je patrná dosavadní disperze orlího samce Jakuba, vypuštěného 8.srpna 2008 v rámci projektu „Návrat orla skalního do Moravskoslezských do ČR“. Jako jediný orel skalní vypuštěný v návaznosti na realizaci tohoto projektu má nainstalovanou satelitní vysílačku. Díky tomu, máme podrobně zmapovanou jeho dosavadní pohnízdní potulku.Satelitem zaznamenané lokace dokumentují, že jeho pohyb byl doposud v zásadě omezen na severní a částečně jižní směr od místa vypuštění. Nejvzdálenější zálet byl zaznamenán ve vzdálenosti cca 70 – 80 km vzdušnou čarou a to právě severním směrem, kdy se zatoulal do Polska. Z mapy je patrné, že nejdále na východ zavítal na Slovensko k Prievidzi, na západ pak do Čech k Světlé nad Sázavou, na jih do oblasti kolem Modré a na sever do Polska k městu Bielawa. Vzdušnou čarou byl nejdelší zálet od místa vypuštění tedy cca 250 km.

Role v ekosystému

Orli skalní jsou dravci, kteří zastupují vrcholné místo v potravinové pyramidě. Přirozené nepřátelé nemají, resp. tito mohou ovlivnit jejich stavy zcela náhodně a výjimečně (medvěd, vlk, rys). Jejich snůšky a mláďata na hnízdech mohou být zničena např. krkavci, kunami, event. jestřábem lesním.
Naopak orli skalní jsou predátoři, kteří zasahují do potravních řetězců pravidelnými odlovy malých a středně velkých predátorů, a to jak savčích (kunovité šelmy, lišky, zdivočelé domácí kočky), tak ptačích (některé druhy dravců, sov a krkavcovitých pěvců). V tomto směru hraje nezastupitelnou roli při formování ekologické rovnováhy v poměrně křehkých podmínkách horských a středně položených oblastí. Je tedy nutno orly skalní považovat za klíčový druh s vynikající přizpůsobivostí ke specifickým místním podmínkách (z trofického hlediska). Nelze opomenout i skutečnost, že tito ptáci dokážou v případě nutnosti i dlouhodobě hladovět (od několika dnů až po několik týdnů). 
Životní strategií orlů skalních je vytvoření stabilních populací s poměrně malými výkyvy na území, které jim vyhovuje po trofické stránce i z hlediska možností hnízdění tak, aby bylo zajištěno jejich dlouhodobé přežívání. Nejedná se o klasický příklad keystone species, nicméně jeho role v ekosystému je nezastupitelná a tento druh ve vybraném horském ekosystému citelně chybí.

Příčiny ohrožení

V této kapitole záchranného programu se věnujeme zejména popisu a hodnocení negativních faktorů, které působí nebo mohou působit na tento druh se zvláštním zřetelem na ovlivnitelné, tzn. antropogenní faktory. Na celkové populace druhu samozřejmě působí i čistě přírodní vlivy, z dlouhodobého hlediska však nemohou být tak významné jako přímý negativní vliv faktorů antropogenních.
a) přímé pronásledování
Zřejmě jde o nejvýznamnější příčinu ohrožení druhu v novodobé historii. Např. z 271 exemplářů zaznamenaných v databázi „Výskyt orlů v ČR“ , jich bylo zastřeleno 88 ! Ještě v roce 1977 byli v ČR prokazatelně postřeleni 4 orli skalní ( z nich 2 zahynuli, 2 jsou drženi jako trvale handicapovaní jedinci v zajetí). Předpokládáme, že význam tohoto faktoru bude postupně klesat s narůstajícím významem legislativy a především environmentální výchovy.

b) nebezpečné sloupy vysokého napětí
Zejména mladí ptáci na potulkách po vyvedení z hnízd často skončí život na sloupech vedení VN 22 kV. Ze severomoravského regionu jsou známy nejméně 2 případy z poslední doby. V roce 1995 zahynul takto 1 exemplář u Frýdku-Místku (Páleníková ex. Otáhal) a v roce 1997 1 ex. u Přerova (Sitko ex. Otáhal). Postupně jsou instalovány ochranné prvky na sloupy vybraných tras, celkové zlepšení lze očekávat v časově dlouhodobějším horizontu, cca 10 let.

c) rušení ptáků
Rušení může být způsobováno jak nechtěně ( sběratelé lesních plodů, turisté, paragliding), tak záměrně (zvědavci, fotografové, filmaři ). Jako účinné opatření se často ukazuje vyhlášení přechodného zákazu, event. vyhlášení přechodně chráněné plochy spojené s aktivním strážením.

d) nevhodné hospodaření v krajině
Zde máme na mysli především takový způsob hospodaření, který má za následek snížení biodiverzity, a tím i zúžení potravního spektra (např. přeměna luk a pastvin na ornou půdu, meliorace, napřimování toků, velké investiční akce apod.).

e) urbanizace krajiny
Orli skalní dávají přednost člověkem málo osídlené krajině. I když se postupně výstavbě lidských sídel dokážou přizpůsobit, existuje v takovém krajinném typu vždy větší riziko vyrušování, a to jak v hnízdní tak i mimohnízdní době.

f) vykrádání hnízd a ilegální obchod
Jde o skutečně závažný problém. Na Slovensku např. bylo od roku 1965 v průměru každoročně vykradeno 6 – 7 hnízd. Existují reálné, i když časově a finančně velmi náročné možnosti jak vykrádání předejít – hlídání přímé anebo pomocí kamer.

g) znečištění prostředí průmyslem a zemědělstvím
Ještě stále i mnoho let po zákazu používání některých kumulativních pesticidů jsou jejich rezidua nacházena jak v samotných ptácích, tak i v nevylíhnutých vejcích. Totéž se týká některých těžkých kovů, zejména Hg, Pb, a Cd. Všechny tyto látky mohou způsobovat sníženou fertilitu orlů i zpomalovat a ohrožovat vývoj jedinců.

h) nedostatek vhodných biotopů
Zde se jedná zejména o nevhodné zásahy do původních hnízdních porostů, které splňují požadavky orlů zejména co do vzrůstu, přístupnosti, blízkosti lovišť apod. Tyto skutečnosti by po vyhodnocení situace měly být projednány s majiteli porostů a zohledněny v dlouhodobých pěstebních plánech.

ch) predační tlak
Jsou známy případy vyplenění orlích snůšek krkavci, orlích mláďat kunami a jestřáby. Jedná se o přirozené ztráty, které nelze příliš ovlivňovat.

Text: Petr Orel
Foto: archiv ZO ČSOP Nový Jičín, Laboratoř geoinformatiky FŽP UJEP
Video: Enrico Gombala