Záchranná stanice

V celé Evropě dodnes hnízdí okolo 5.500 párů orlů skalních. Jedinými zeměmi, odkud orli skalní přičiněním člověka jako hnízdní druh zcela vymizeli, jsou Irsko a Česká republika. V Irsku již od roku 2001 úspěšně probíhá repatriační projekt, jehož cílem je navrátit tento druh irské přírodě.
České země byly v minulosti domovem dvou druhů velkých orlů, orla mořského a orla skalního. Orel mořský, dokud u nás nebyl člověkem vyhuben, hnízdil naposled v jižních Čechách (do konce 19.století) a na jižní Moravě (do začátku 20.století). Po úspěšné repatriaci v letech 1979 až 1984 byl jako hnízdní druh do naší přírody navrácen a jeho populace nadále narůstá. Orel skalní na tuto příležitost stále čeká. Svou šanci dostane v letech 2006 až 2010, kdy bude v Moravskoslezských Beskydech vypuštěno 15 až 20 exemplářů.
Repatriační projekty, jejichž hlavním cílem je navrácení původních, člověkem vyhubených druhů do jejich přírodního prostředí, probíhají jak u nás, tak v řadě evropských zemí. Vedle již uvedeného projektu na záchranu orlů mořských v jižní Francii, dále projekty ve Velké Británii týkající se orlů mořských, luňáků červených a jestřábů lesních.
Náš projekt na záchranu orlů skalních počítá s vypuštěním slovenských mláďat orlů získaných se souhlasem vládních institucí ochrany přírody Slovenské republiky, za spolupráce odborných organizací, včetně nestátních. Naše nevládní organizace (Základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Novém Jičíně – Záchranná stanice v Bartošovicích na Moravě) bude projekt realizovat minimálně po dobu pěti let v úzké spolupráci se Správou Chráněné krajinné oblasti Beskydy a Zoologickou zahradou v Ostravě a za účasti předních odborníků. Stejně jako irští kolegové jsme přesvědčeni, že repatriace mláďat je jedinou cestou k obnovení hnízdní populace orla skalního na území ČR. Oba projekty v této souvislosti vychází z vědeckých zjištění, že orli skalní jsou přísně vázáni na místo svého narození a nově vzniklé párty obsazují hnízdní teritoria téměř výhradně v blízkosti rodičovského páru, resp. na území stávající hnízdní populace. Z toho pohledu, ale i z hlediska dalších negativních faktorů ovlivňujících populaci orlů skalních na Slovensku, je tedy téměř vyloučeno přirozené rozšíření tohoto druhu na území České republiky.

Cílem projektu je vytvoření stabilní hnízdní populace, tak jako tomu bylo v Moravskoslezských Beskydech před 150 lety. Předpokládáme propojení se slovenskou populací a lze očekávat šíření orlů skalních i na dalších územích ČR.

Organizátoři projektu věří, že z navrácených orlů skalních se budou těšit jak návštěvníci Beskyd, tak i jejich stálí obyvatelé. Klademe velký důraz na osvětové působení v souvislosti s tímto projektem. Soudíme, že správné pochopení tohoto neintrodukčního programu co nejširší veřejností přispěje nejen k ochraně samotných orlů skalních, ale i k ochraně dalších predátorů, jako jsou ostatní dravci, sovy, šelmy, i k poznání složitých dějů a zákonitostí odehrávajících se ve volné přírodě.

Orel skalní je v České republice chráněn zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhláškou je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy. Přísná ochrana tohoto druhu vyplývá také ze směrnice Rady č.79/409/EEC Evropské unie z 2.dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků.

Orel skalní je majestátní, nádherný dravec s rozpětím křídel 190 až 220 cm, váží 3-6,7 kg, pohlavní dospělosti dosahují v 3-6 letech života. V přírodě se ptáci mohou dožít prokazatelně až 38 let, v zajetí 50 i více. Po dosažení dospělosti žijí v trvalých párech. Ke hnízdění si postupně budují 1-4 mohutná hnízda, jak na skalách, tak i na stromech. Většinou snášejí dvě vejce. Z vylíhnutých mláďat v naprosté většině přežije pouze dříve narozené mládě. Toto mládě pak opouští hnízdo ve věku 10-11 týdnů a bývá ještě několik měsíců krmeno rodiči. Jako potrava slouží orlům ty druhy obratlovců, které jsou nejdostupnější v jejich teritoriích. V našich (českých a slovenských) podmínkách to bývají např. ježci, holubi, kuny, mladé lišky, zajíci, ale velmi často také menší hlodavci, obojživelníci a plazi. V zimních měsících tvoří jejich podstatnou část potravy maso z padlích zvířat.

Proč je důležitý návrat orlů do České republiky

Ochranou ohrožených druhů a přírody vůbec se zabývá bezmála třicet let. Rok 2006 byl ale pro Petra Orla, předsedu novojičínské pobočky Českého svazu ochránců přírody a šéfa Záchranné stanice pro volně žijící živočichy v Bartošovicích na Moravě, přeci jen výjimečný.

Z české přírody zmizela v uplynulých 100 letech spousta živočišných druhů. Proč?

Myslím, že to u nás s vymizením živočišných druhů za posledních 100 let zas není tak špatné. Jde spíš o to, že především v druhé polovině 20. století došlo vlivem člověka k výrazné změně biotopů, k velkému znečištění prostředí. A s tím se řada volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin nevyrovnala. Proto došlo ke zhroucení populací u citlivých druhů. Populace některých přizpůsobivých druhů naopak vzrostly.

Takže například orel skalní patří mezi takzvaně „citlivé druhy“, proto v Česku vyhynul?

U orla skalního hraje roli ještě něco jiného: problém přímé likvidace predátorů obecně, který se táhne s lidstvem již staletí. Mimochodem orel skalní z naší přírody zcela nevymizel, mladí ptáci k nám poměrně často zalétají ze sousedního Slovenska a pravděpodobně i odjinud.

Proč tedy tento druh na Moravě vypouštíte?

Rozhodli jsme se vrátit sem orla skalního jako hnízdní druh, což je rozdíl. Důvodů je několik. Především jsme toho názoru, že stálá populace tohoto vlajkového druhu, který je na konci potravního řetězce, v naší přírodě chybí. Takže jeho stálý výskyt v horském a podhorském biotopu přispěje k žádoucí stabilizaci ekosystému.

A další důvody?

Druhým důvodem je humánní a etické hledisko. Právě člověk způsobil přímou likvidaci hnízdních párů orlů skalních v ČR. A podle nás již nazrála doba tyto nesmyslné činy napravit, přistoupit k aktivní ochraně tohoto druhu a pomocí repatriace mláďat získaných ze Slovenska hnízdní populaci orla skalního obnovit. Tento nádherný a majestátní dravec si naší pozornost zaslouží.

Máte s těmito dravci nějaké zkušenosti?

Problematice ochrany dravců a sov se Český svaz ochránců přírody v Novém Jičíně věnuje dlouhodobě, desítky let. Máme zkušenosti a věříme, že projekt bude úspěšný.

Jak dlouho jste projekt připravovali?

U mne osobně se nápad zrodil již dávno, někdy v roce 1978, kdy jsem se poprvé setkal přímo s orlem skalním. Šlo o samce, který byl v Bernarticích na Novojičínsku vážně postřelen a poté byl až do roku 2003 v držení naší záchranné stanice v Bartošovicích na Moravě.
Vlastní přípravy pak začaly v 90. letech. Od roku 2000 jsme s kolegou Otakarem Závalským dávali dohromady první verzi záchranného programu orla skalního. Realizaci projektu schválily orgány ochrany přírody na podzim roku 2004. Za přípravou jsou samozřejmě stovky hodin v terénu u nás, na Slovensku i jinde ve světě. Třeba v Irsku, kde obdobný projekt probíhá od roku 2001.

Záměr vrátit do přírody vyhubený druh je jistě chvályhodný. Nemůže ale orel skalní napáchat v Beskydech, které jeho přítomnosti dávno odvykly, spíš škodu než užitek?

Jak už jsem zmínil, orli skalní z naší přírody úplně nevymizeli. Ale nehnízdí zde, a tak je jejich výskyt nepravidelný. Podle našeho názoru, podpořeného jak zkušenostmi z Irska, tak zkušenostmi vlastními (v Beskydech už více než 10 měsíců krouží a loví námi vypuštění orli), škodu způsobit nemohou. Alespoň z hlediska ekologického.

Dospělý orel má rozpětí kolem dvou metrů. Není tedy divu, že se někteří zemědělci z regionu bojí o svůj dobytek.

S obavou ze strany farmářů jsem se zatím nesetkal. A ani se nebojíme, že by mohlo dojít k výraznější „škodě“ napáchané orly. Opět se musím odvolat na Irsko: téměř všude tam vidíte pastviny a na nich početná stáda ovcí, včetně jehňat. Za šest let se kolegové nesetkali s tím, že by orli na ovce zaútočili.

A co třeba na sousedním Slovensku, které je nám o dost bližší?

Ani tam to není problém, což potvrzují například velmi přesné potravní rozbory u orlů žijících a hnízdících na Slovensku. Do potravy orlů se jehněčí či skopové maso může dostat de facto jen z úhynů. Napadení jiných, volně se pasoucích hospodářských zvířat v zásadě nepřichází v úvahu.

Ale co když přeci jen?

V případě, že by přesto k napadení jehňat orlem skalním prokazatelně došlo, jsme připraveni majitele odškodnit.

Co orly v Beskydech nejvíc ohrožuje?

V Beskydech je to stejné jako třeba na Slovensku. V první řadě je to člověk. Člověk, který vlastní loveckou zbraň a nerespektuje zákon, neboli střílí i po těch zvířatech, které zákon přísně chrání. Máme s tím bohužel letité zkušenosti za dobu, kdy provozujeme záchrannou stanici, jsme řešili již stovky kauz.

Zkuste být trochu konkrétnější…

Například samice orla skalního, Anča, která byla jako jedno z prvních čtyř mláďat v Beskydech vypuštěna loni v srpnu. V listopadu ji někdo postřelil. Ale měla štěstí v neštěstí, před časem se nám podařilo vrátit ji zpět do volné přírody.

A kromě lidí? Existují i jiné hrozby?

Druhým nebezpečným faktorem jsou nevhodně řešené elektrické sloupy, takzvané sloupy smrti, na nichž v ČR ročně zahynou stovky, možná tisíce ptáků. Jenom do našeho zařízení ročně přijmeme 60 až 80 ptáků popálených elektrickým proudem. Od velikosti poštolky až po čápa.

Dá se s tím něco dělat?

Snažíme se s ČEZem najít řešení. Sloupy na trasách, kde jsou poranění nejčastější, jsou postupně vyměňovány za konstrukčně vhodnější. Beskydy a okolí jsou prioritou. Jde to však bohužel pomalu.

Irové, od nichž čerpáte inspiraci, tvrdí, že aby byla nová orlí populace skutečně životaschopná, musí vypustit kolem 70 mladých dravců. Vy mluvíte „jen“ o dvaceti. Není to málo?

I my jsme samozřejmě pečlivě zvažovali, kolik mláďat musíme vypustit, aby byl projekt úspěšný. Nicméně vycházíme z toho – a letošní zkušenosti nám dávají za pravdu – že námi vypuštění ptáci, kteří se v Beskydech „narodí“, k sobě přitáhnou mladé orly ze Slovenska, ještě nespárované, zdržující se na našem území na takzvaných pohnízděních potulkách.

Už k nějakému takovému kontaktu došlo?

V letošním roce byli „naši“ orli v kontaktu s několika divokými orly ze Slovenska. Jeden samec se v jejich blízkosti zdržoval několik měsíců, proháněl se nimi po obloze a bylo patrné, že mu jejich společnost vyhovuje. Věříme, že tato provázanost populací přinese rozšíření hnízdní populace na naše území.

V ostrovním Irsku jsou asi jiné podmínky.

V Irsku, kde je nejbližší hnízdní populace, jde o tu ve Skotsku, vzdušnou čarou vzdálena asi 30 až 50 km, je situace jiná. Orli ze Skotska v podstatě vůbec nezalétají na jejich území, moře je zřejmě velkou bariérou. Proto tam zvolili jiné řešení.

Není s podivem, že – ač sami sebe nazýváte ochránci přírody – vybíráte slovenská hnízda a berete čerstvě vylíhlá mláďata od matky?

Je obecně známo, že u karpatské populace orlů skalních je vyvinutý téměř stoprocentní kainismus. Tedy situace, kdy starší, silnější mládě zabije to mladší. Druhé mládě dokonce může zabít i samice – jeho matka. V rámci projektu se odebírají právě ta mladší, slabší mláďata.

Pokud to dobře chápu, populaci orlů skalních na Slovensku tedy český projekt neohrožuje.

Určitě ne. Naopak. Vezmeme-li v úvahu, že ročně je na Slovensku vyvedeno nenejvýš 35 mláďat orla skalního, pak „vyvedení“ dalších čtyř o 100 km dál je jenom ku prospěchu populace. Přestože je slovenská populace orlů skalních více méně stabilizována, pořád existuje mnoho antropogenních faktorů, které ji negativně ovlivňují. Záchranu čtyř mláďat pro volnou přírodu jednoznačně považuji za pozitivní ochranářský faktor, za příklad aktivní ochrany daného druhu. Co na vyvážení orlích mláďat do ciziny říkají na Slovensku?
Nesmírně si vážíme spolupráce a pozitivního přístupu partnerů ze Slovenska. Orgány státní ochrany přírody SK se k tomu staví pozitivně, proto jsme také mohli s projektem vůbec začít. Orlí mláďata dostává naše organizace jako dar. Dar který máme v dočasné péči, než dojde k vlastnímu vypuštění v Beskydech.

A jak reaguje slovenská veřejnost?

V televizích, které vysílají na Slovensku, se o našem projektu objevila řada informací, včetně jednoho delšího pořadu. Já osobně jsem byl i na tiskové konferenci v Banské Bystrici a zájem novinářů byl velký. Jinak řečeno: ohlas je, pokud můžu soudit, pozitivní. Pravdou ale také je, že se do kolegů na Slovensku „pustili“ například sokolníci. Ti se snažili celý projekt narušit.

Proč zrovna sokolníci?

Drželi se hesla „když já ne, tak ty taky ne!“. V minulosti jim totiž nikdy nepovolili vybrat mláďata orlů skalních k sokolnickým účelům.

Ozval se kromě nich ještě někdo?

Pak je tu skupina ochranářů, biologů, která nesouhlasí s jakýmikoliv reintrodukcemi, repatriacemi a podobnými ochranářskými opatřeními. Tyto skupiny odborníků jsou samozřejmě i u nás. Diskutujeme spolu, vyměňujeme si argumenty.

Jaké uvádějí důvody?

Zjednodušeně řečeno říkají, abychom počkali, až tu orli zahnízdí sami od sebe.

A podle vás nemají pravdu…

My tvrdíme, že už čekáme více než 100 let. Přitom není zdaleka jisté, že by se tak přirozenou cestou vůbec někdy stalo. Jsme toho soudu, že nastal čas zahájit tento proces repatriací mláďat získaných ze Slovenska. Vnímáme to jako aktivní ochranu daného druhu.

Před vypuštěním instalujete orlům vysílačky. Proč vlastně?

Jde o speciální vysílačky, které se orlům upevňují na záda pomocí teflonových pásek a měly by vysílat signál po dobu čtyř let. Zatím nám tato technika funguje, máme dobrý přehled, kam „naši“ orli zalétají, víme hodně o jejich pohybu. Díky vysílačce jsme například objevili samici Anču, a to už den po jejím postřelení. Jinak by dopadla špatně.

Pomáhá vám někdo? Dovedu si představit, že připevnění vysílačky tak, aby na orlech vydržela čtyři roky, není úplně snadné.

S radiotelemetrií mláďat a v budoucnu možná i se satelitním sledováním vypuštěných orlů nám pomáhá přední světový odborník na tuto problematiku, RNDr. Luboš Peške. Je to expert s obrovskou praxí a znalostmi.

Kolik orlů chcete v následujících letech v Beskydech vypustit?

Po zkušenostech z loňska považujeme čtyři mláďata za optimální počet. Za pět let tedy celkem dvacet mláďat. Uvidíme, jaké budou ztráty.

Kdy můžeme očekávat narození prvního skutečně „českého“ mláděte?

Víme, že orli skalní pohlavně dospívají v pěti až šesti letech, zahnízdit pak můžou už jako tříletí. Snůšky však v těchto případech zpravidla nebývají oplozené. Pokud budeme optimisté, můžeme hovořit nejdřív o roku 2010. V každém případě nás ale čeká ještě velký kus práce.

Text: Zuzana Kleknerová (aktuálně.cz – rozhovor z 01.06.2007)

Propagace projektu

Od samého počátku věnují realizátoři projektu velkou pozornost propagaci projektu. A to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Neopomíjejí přitom ani laickou veřejnost, ani odborníky z mnoha zemí.

Krátké shrnutí některých dosavadních vybraných propagačních aktivit: Celý průběh projektu je velmi pozorně sledován zástupci řady médií i široké laické veřejnosti. Média jsou také zvána ke všem zásadním krokům – např. přesuny do vypouštěcí voliéry, vlastní vypouštění, nejméně 1x ročně pořádaná tisková konference k dosavadním výsledkům projektu.

O celém projektu velmi podrobně informujeme na webových stránkách odpovědného realizátora projektu – www.csopnj.cz, na stránkách významného partnera projektu Zoologické zahrady Ostrava – www.zoo-ostrava.cz a dlouhodobě také na on-line deníku Aktuálně.cz, který je mediálním partnerem tohoto projektu.

V srpnu t.r. byl vydán informační a výukový sešit pro žáky ZŠ, tento bude intenzivně využíván v rámci prezentace výukového programu vypracovanému k předmětnému projektu. V září 2009 byly spuštěny speciální webové stránky k tomuto projektu www.orelskalni.cz.

O projektu je informována tzv. laická veřejnost – jedná se např . o desítky článků jak v lokálních, tak celostátních novinách a v řadě dalších časopisů a jiných periodik, nespočet vstupů v regionálních i celostátních vysíláních, specializované výstavy a instalace panelů o problematice orla skalního shlédnuté každoročně stovkami tisíc návštěvníků Zoologické zahrady Ostrava i dalších participujících českých i slovenských zoologických zahrad, distribuce specializovaných informačních plakátů o projektu repatriace orla skalního mezi školy celého Moravskoslezského kraje, pořádání vědomostních soutěží, chystaná propagace projektu v informačním materiálu v polském příhraničí a mnohé další aktivity.

Realizátoři projektu nepodceňují ani význam informování odborné veřejnosti, a to jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni. Kromě výše uvedených plánovaných aktivit v polském příhraničí (ty jsou ale cíleny spíše na laickou veřejnost) se jedná např. o aktivní spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR (MŽP) a účast realizátorů projektu a jejich partnerů na řadě specializovaných seminářů, ať již pořádaných MŽP nebo Zoologickou zahradou Ostrava. O celé problematice a vývoji v projektu „Návrat orla skalního“ jsou dále informovány tyto instituce či organizace:

– UCSZ (Unie českých a slovenských zoologických zahrad) – organizace sdružující 15 českých a 4 slovenské zoologické zahrady, v roce 2007 navštívené 6,5 milióny návštěvníků

– EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií) – prestižní organizace sdružující k dnešnímu dni 307 vybraných nejlepších zoologických zahrad z 34 zemí celé Evropy, ale i řady mimoevropských zemí. Speciálně je pak informována její organizace Falconiformes TAG, zabývající se nejen problematikou chovu dravých ptáků v lidské péči, ale i jejich ochranou a repatriačními projekty v celé Evropě i Izraeli.

– WAZA (Světová asociace zoologických zahrad a akvárií) – nejprestižnější organizace sdružující k dnešnímu dni 241 nejlepších zoologických zahrad a akvárií ze 48 zemí celého světa (navštěvované ročně téměř 700 milióny návštěvníků), kde bude ředitel Zoo Ostrava na letošní výroční konferenci v říjnu v Adelaide v Austrálii celý projekt představovat.

Shrnutí :
Doposud žádnému z obdobných repatriačních projektů v rámci celé České republiky se nepodařilo přitáhnout ani zdaleka takovou pozornost médií a veřejnosti, jako se to díky systematické práci daří právě projektu „Návrat orla skalního..“.

Text: Petr Orel
Foto: Bc.Miroslav Bitter, Ondřej Netočný

Metodika

Projekt je založen na poznání, že orel skalní je konzervativní druh, úzce vázaný na místo svého narození. Tam se i v dospělosti vrací a obsazuje uvolněné hnízdní teritorium nebo se případně usazuje v jeho okrajové části. Metodika je podrobně popsána ve vlastním projektu.

Stručně je ji možno shrnout následovně: Mláďata (druhé – slabší mládě v hnízdě!) jsou odebrána z předem pečlivě vybraných hnízd na Slovensku. Děje se tak ve stáří přibližně 5 dnů, tedy v období, kdy ještě nehrozí usmrcení mladšího – slabšího mláděte starším – silnějším sourozencem, popř. jedním z rodičů.

Tyto zásahy v terénu, včetně pečlivého monitoringu a mapování hnízd, realizuje dle dohody ŠOP SR. Vlastní projekt žádným způsobem neohrožuje stávající karpatskou populaci orla skalního, naopak napomáhá k jejímu rozšíření a stabilizaci. Odebraná mláďata jsou krátkodobě umístěna v péči Záchranné stanice v Zázrivé.

Odtud jsou poté dopravena do Záchranné stanice v Bartošovicích na Moravě. Zde jsou mláďata střídavě v péči adoptivní matky (handicapované samice orla skalního Diny) a střídavě jsou dokrmována i ošetřovatelem. Kontakt s člověkem je záměrně omezen na naprosté minimum.

Ve stáří 55-60 dnů, tedy v době, kdy mláďata již zcela samostatně přijímají potravu a regulují tělesnou teplotu, jsou přepravena do vypouštěcí voliéry postavené v okrajové části Beskyd.

Voliéra má rozměry 10 x 8 x 3 metry. Ve stáří 85-95 dnů jsou mláďata vypuštěna do volné přírody.

U mláďat dochází ke vtištění daného prostoru jako místa svého narození. Ptáci jsou pak zde i v okolí přikrmováni několik měsíců až do doby, než se zcela osamostatní.

Všichni mladí orli jsou vybaveni vysílačkami a jsou systematicky a permanentně radiotelemetricky sledováni.

Životnost baterií je 5-6 let. Všichni orli skalní jsou samozřejmě okroužkováni, mají implantované nezaměnitelné označení – mikročipy. Navíc je u všech ptáků proveden odběr vzorku krve pro analýzu DNA. Od roku 2008 probíhá díky úspěšnému získání grantu jednoho z partnerů projektu (Zoologické zahrady Ostrava) s podporou Ministerstva životního prostředí České republiky i monitoring prvního vypuštěného mláděte pomocí satelitní techniky. Od srpna 2009 jsou pomocí této techniky takto sledována další dvě mláďata. Realizátoři projektu další rozšířením satelitního sledování orlů zvažují i do dalších let. Všechny tyto výše popsané úkony jsou prováděny v úzké součinnosti a jsou zároveň dozorovány řadou orgánů České republiky – Státní veterinární správou, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, Českou inspekcí životního prostředí a v některých úkonech i Ministerstvem životního prostředí ČR. Zároveň se na řadě výše uvedených úkonů podílejí i přímo pracovníci ŠOP SR.

Metodika celého projektu je samozřejmě dle získávaných skutečností a praxe dále upravována a zkvalitňována.

Text: Petr Orel
Video: Aktuálně.cz, Ing. Enrico Gombala (NATURA-TV)

Monitoring

V letech 2006-2009 bylo vypuštěno do beskydské přírody celkem 15 orlů skalních. Z těchto 15 orlů jeden uhynul (Evžen) a jeden musel být zpětně odchycen z důvodu handicapu po přeléčeném zranění (Nina-zlomenina předloktí).
Od okamžiku vypuštění byl u každého orla zahájen jeho monitoring jakožto nedílná a důležitá součást projektu.

Ze stávajících 13 ptáků jsou 3 vybaveni satelitním vysílačem včetně krátkovlnného vysílače, zbylých 10 jedinců je vybaveno jen krátkovlnnými vysílači. Pochopitelně je monitoring jedinců vybavených satelitními vysílači mnohem přesnější a podrobnější než u ptáků ostatních.

Ze 3 jedinců se satelity se u 2 jedná o letošní mláďata, kde zatím nedochází ke vzdálenějším pohybům, takže zatím je možno tyto sledovat pouze „ručně“, tzn. s anténou a rádiem.

Třetí jedinec vybavený satelitním vysílačem je loňský samec Jakub, u něhož by skutečně bylo téměř nemožné vysledovat jeho potulky po opuštění místa vypuštění. Tento samec po získání samostatnosti v pol. října 2008 se postupně vydával na vzdálenější potulky (100-200 km) zejména směry severozápad, západ a jihozápad, pouze výjimečně východním směrem. Nejčastěji užívanou destinací je jižní Morava, asi 40 km JV od Brna, odkud podniká víceméně pravidelné potulky S, SV, výjimečně i východním směrem.

U ostatních jedinců je situace v jejich sledování daleko problematičtější a v okamžiku, kdy se ptáci vydají na vzdálenější potulku mimo region, je jejich vysledování víceméně dílem náhody. Tady nám mohou pomoci nejrůznější svědectví od odborníků o pozorování orla s anténou, které pak následně mohou být prověřeny anebo alespoň zaznamenány jako pravděpodobná.

Oznámení od laické veřejnosti se prakticky vždy ukáže být jako neopodstatněné a nelze je brát příliš vážně.
Všeobecně je možno konstatovat, že ptáci se v prvních letech po vypuštění mohou potulovat všemi směry (i když) západní možná převládá.

I v případech, kdy se zdálo, že ptáci již drží svá teritoria (např. David ve Vsetínsko-hostýnské hornatině, Cecilka na pomezí Javorníků, Babky v okolí Smrku), vždy pak jsou zjištěny zálety těchto jedinců mimo předpokládaná území a zřejmě tomu tak bude až do doby dospělosti ve 4-6 letech. Ověřený je výskyt orlice Gabči nar. v r. 2007, která momentálně přebývá na pomezí středo- a jihočeského kraje, další pozorování orlů s anténou jsou z Třeboňska a Západních Tater. Orlice Hanka nar. v r. 2007 byla již dvakrát odchycena, poprvé u Starých Hamer v zajetí, podruhé poraněna el. proudem u Domaniže na západním Slovensku. Poměrně často bývají zjištěny zálety do Oderských vrchů, pouze výjimečně v Jeseníkách (neověřeno). Nejpodrobnější výsledky ze sledování máme u orlice Isabely nar. v r. 2008, která po získání samostatnosti v listopadu 2008 se připojila k divokému 3- letému samci (pojmenovaném Kysučan, se kterým doposud tráví většinu času, a zdá se, že si vybrali budoucí teritorium poblíž místa vypouštění.
V každém případě je telemetrické sledování velice náročnou záležitostí a výsledky nejsou nikdy předem jisté.

Text: Petr Orel
Potrava

Informace o potravě „našich“ orlů skalních ve volnosti jsou bohužel zcela minimální. Část údajů je z neověřitelných pramenů, pozorování laiků, nevíme zda se jednalo skutečně o orly skalní. Z vývržku samce Kysučana (srpen 2009) jsme zjistili v potravě dospělou veverku obecnou. Z našich zatímních zkušeností vyplývá, že orli v zimním období vyhledávají uhynulá zvířata.

Dokážou se doslova přežrat na předložené lišce, či mývalovci, k srnčí zvěři se naopak stavějí poměrně vlažně.

Velmi zajímavé pozorování má pak z 9/09 kolega Ing. Závalský, který pozoroval samce Mika na krmišti, kde byla předložena liška obecná odlovená kulovou zbraní na k.ú. v Jistebníku. Miko vytáhl z břišní dutiny žaludek, z něho potom natrávené drobné zemní hlodavce a následně asi 7-8 žlutých mirabelek (špendlíků) z čehož 3 plody sežral. Je to první pozorování toho druhu, kdy orel přijímá rostlinnou potravu, v literatuře zatím nic takového popsáno nebylo.

Text: Petr Orel
Video: Enrico Gombala

Cíl projektu

Předmětem projektu je obnovení hnízdní populace orla skalního v Beskydech, resp. České republice. Projekt předpokládá v průběhu let 2006 až 2011, tedy po dobu 6 let, vypustit ročně 3-5 mláďat, minimálně však 20, optimálně 25 mláďat orlů skalních. Orel skalní v ČR hnízdil prokazatelně ještě na přelomu 19. a 20. století. Jeho populace však byla člověkem postupně zlikvidována a tuto skutečnost dokládá řada archivních materiálů.

Hodnocení dosavadního průběhu projektu: Přes všechny komplikace, které v průběhu projektu nastaly a musely nastat, jsou dosavadní výsledky nesmírně povzbudivé a příznivé. Průběh projektu je jednoznačně pozitivní a naplnění cíle projektu tj., obnovení hnízdní populace orla skalního (minimálně na Moravě) je snad jen otázkou několika málo let.

Text: Petr Orel
Foto: Enrico Gombala