Je to téměř na den 20 let co Česká národní rada přijala moderní a nadčasový zákon chránící přírodu a krajinu České republiky. Bylo to v období těsně po sametové revoluci a doba i veřejnost, včetně politiků, byla nakloněna ochraně životního prostředí a tedy i ochraně živé, či neživé přírody. Na pomyslném žebříčku
Je to téměř na den 20 let co Česká národní rada přijala moderní a nadčasový zákon chránící přírodu a krajinu České republiky. Bylo to v období těsně po sametové revoluci a doba i veřejnost, včetně politiků, byla nakloněna ochraně životního prostředí a tedy i ochraně živé, či neživé přírody. Na pomyslném žebříčku životních hodnot byla tehdy ochrana přírody hodně vysoko a to především díky v mnoha případech zcela bezohlednému chování komunistického režimu k životnímu prostředí před rokem 1989. Na přípravě této legislativní normy se podílela spousta odborníků různých profesí, připomínkovali ji také nevládní ekologické organizace. Dnes, za současného politického rozložení sil, by takový zákon zcela jistě neuspěl, neustále také zaznamenáváme pokusy o jeho okleštění, či nesmyslné novelizace.
Otakar Závalský se zastřeleným orlem Urbanem
V současné době, po 20-ti letech, určitě není doba nijak růžová, spíše naopak. Je tady obrovský nárůst nezvratných záborů půdy a krajiny, v mnoha případech té nejúrodnější, ale také krajinářsky a biologicky velmi cenné. Výše poplatků za trvalý zábor zemědělské půdy se jeví jako směšná, i když v loňském roce k výraznějšímu navýšení ceny došlo. Přesto část politické reprezentace uvažuje o zbavení povinnosti platit poplatky za zábor půdy spojené s dopravní infrastrukturou, distribučními soustavami a také s průmyslovými zónami. Dle statistik ubývá v Česku v posledních letech denně 13-15 hektarů půdy- krajiny, to je přibližně velikost Václavského náměstí v Praze. To číslo je více než alarmující, přímo děsivé, neboť ubývá nejen zemědělská či lesní půda, ale také životní prostor pro lidi a vše živé.
Různé lobbistické tlaky na ochranu přírody narůstají a na růžích ustláno nemá ochrana přírody ani ve velkoplošných chráněných územích, jako jsou národní parky či chráněné krajinné oblasti. Tedy v místech, kde jsou biologické a krajinářské hodnoty natolik významné, že se je stát rozhodl touto formou chránit a z celospolečenského hlediska dal ochraně přírody prioritu. Jakýmsi vrcholem nepochopení funkce a poslání chráněných území, resp. národního parku je bezesporu současný přístup vedení Správy NP Šumava.
Postřelená káně rousná po operaci
Při druhové ochraně živočichů se s porušování zákona o ochraně přírody a jeho doprovodných vyhlášek setkáváme velmi často. Jenom z posledních dvou týdnů můžeme jmenovat postřelení káně rousné brokovou zbraní, přičemž došlo k fraktuře kosti pažní pravého křídla. V blízkosti ramenního kloubu uvízl jeden brok . Tento druh k nám zalétává v zimě především ze Skandinávie a je přizpůsoben lovu drobných zemních hlodavců. Postřelený samec prodělal poměrně náročnou operaci, kost byla hřebována a teprve čas ukáže jak a jestli ještě bude létat. Nalezena zraněná byla na katastrálním území Bartošovic, v honitbě místního mysliveckého sdružení. Vzhledem k charakteru a vážnosti zranění byla zcela jistě postřelena v této honitbě.
TRG káně rousné
Druhým případem je zástřel orla skalního Urbana, samce vypuštěného v rámci projektu „Návrat orla skalního do ČR“ v srpnu 2011. O této smutné a pro nás nepochopitelné a „nestravitelné“ události referujeme podrobně na webu www.orelskalni.cz .
V obou případech jde o nezákonné chování a naprosté nepochopení funkce a významu jednotlivých druhů v ekosystémech.
Ochrana přírody je“ dlouhý, takřka nekončený boj s větrnými mlýny“ , profesionální , ale i dobrovolná ochrana přírody musí především zvládnout vhodnou a nenásilnou formu interpretaci smyslu a důležitosti zachování přírodního dědictví pro další generace.
Text: Petr Orel
Foto: ČSOP Nový Jičín