Orlí mořští přišli v CHKO Poodří o svůj hnízdní strom

Když jsme naposledy kontrolovali jediné hnízdo orla mořského na území CHKO Poodří 

30.6. t.r., bylo vše v pořádku, dorostlé mládě se již pohybovalo na

okraji hnízda a chystalo se na vylétnutí. To se mu také v následujících

dnech  úspěšně podařilo. Orlí pár, který na dané lokalitě hnízdil druhým rokem

Když jsme naposledy kontrolovali jediné hnízdo orla mořského na území CHKO Poodří  30.6. t.r., bylo vše v pořádku, dorostlé mládě se již pohybovalo na okraji hnízda a chystalo se na vylétnutí. To se mu také v následujících dnech  úspěšně podařilo. Orlí pár, který na dané lokalitě hnízdil druhým rokem, také  zde v roce 2011 zdárně vyvedl jedno mládě. Poprvé tento pár orlů mořských v CHKO zahnízdili v roce 2010, neúspěšně, po prudkých a dlouho trvajících deštích hnízdo spadlo i s dvěma mláďaty, která pád nepřežila. Na podzim toho roku začali upravovat námi připravenou náhradní hnízdní podložku. Na základě neustálého rušení, které způsobil jeden z „lidových  zpracovatelů dřeva“ v bezprostřední blízkosti hnízda a  které nám i státní ochraně přírody  bohužel uniklo,  se přesunuli do nové lokality 3 km vzdálené vzdušnou čarou.

 

samice v blízkosti hnízda

 

mládě na hnízdě 

 

Zde, jak již je uvedeno, úspěšně zahnízdili a v roce 2011 a v roce letošním vyvedli po jenom mláděti. Naše přesvědčení, že hnízdo je na relativně bezpečném místě bylo chybné, přestože bylo podloženo tím, že se nachází v 2. zóně CHKO Poodří a současně i ujištěním zástupců příslušné lesní správy Lesů ČR s.p., že se zde nebude do porostu dlouhodobě zasahovat.  Byli jsme tedy v klidu. Nicméně ukázalo se, že ani hnízdění na území CHKO není nic co by dopředu zaručovalo bezpečnost a záruku, že zájmy ochrany přírody jsou v daném území jaksi prioritní a plně respektovány. Někteří lidé mají evidentně jinou představu, kolega při pochůzce ve středu 11.7. zjistil, že hnízdní strom je vykácený, zpracovaný na místě a kmen odvezený neznámo kam.

 

pařez po skáceném hnízdním stromě

 

Že si dotyční „ochránci lesa a přírody“ vybrali z několika desítek téměř shodných topolů, právě ten s hnízdem svědčí spíše o promyšleném úmyslu, než o náhodě.  Těžko říci, zda si tito lidé uvědomují, že mimo to, že ukradli dřevní hmotu, tak také vážně porušili zákon o ochraně přírody a krajiny a  zda vůbec mají nějaký respekt před zákonem a přírodou. Věc jsme předali k šetření orgánům státní ochrany přírody a správci lesa. 

 

poničená louka

 

zbytky hnízda 

 

Jeden závěr je však možný udělat již dnes, profesionální pracovníci státní ochrany přírody se jen minimálně pohybují v terénu, jsou zavalení administrativou a omezeni nedostatkem provozních finančních prostředků. Z důvodu nedostatku financí také patřičně nefunguje strážní služba obecně a to  ve všech velkoplošných chráněných územích ČR. V těchto souvislostech a ve spojitosti s tím, že u nás je reflexe a respektování zákonů přímo žalostná, se dostává ochrana přírody pod veliký tlak.   

Chráněné území jsou perlou České republiky a velmi drahocenným dědictvím, které jsme povinni předávat dalším pokolením. Snad si to zodpovědní včas uvědomí.

A na závěr také jedna „perla“, která však dokládá jak žalostný a možná i zvrácený vtah k přírodě řada lidí má. Kolega , který zjistil vykácení hnízda, se v zájmovém prostoru pohyboval i druhý den. Zjistil, že mládě orla mořského je na zemi v mlází. Sledoval ho z krytu  z dostatečné vzdálenosti. Po chvíli se na hrázi kde nacházel  objevil houbař s volně pobíhajícím psem. Tento se rozběhl směrem k mladému orlovi a tak dotyčného houbaře poučil a požádal ho, aby psa odvolal a dal na vodítko, že tam je na zemi orel mořský, mladý, nezkušený jedinec. Reakce toho pána byla pro nás ochranáře prazvláštní, cituji jeho výrok „ Tak zavolejte myslivce ať ho hned zastřelí ".  Byl samozřejmě kolegou řádně poučen, ale je to také obrázek o naší společnosti, určitě si není potřeba dělat nějaké iluze o vztahu lidí k přírodě. Určitě pak neznamená, že ten kdo je myslivec, rybář, či houbař má pozitivní vztah k přírodě a má o ní hlubší znalosti a povědomí.

Text: Petr Orel

Foto: Petr Orel